Svobodné noviny na internetu

Kudrnu vyhodit, ÚSTR zrušit a personál „rozprášit“!

23. 3. 2023

ÚSTR – ústav se špatnou pověstí?

Již mnoho let sleduji, jako osoba nezaujatá a stojící stranou všech těch rozmíšek a uměle vyvolávaných konfliktů, poměry v „paměťové“ instituci, kterou její zakladatelé pojmenovali tak vznešeně: Ústav pro studium totalitních režimů (ÚSTR). Právě v těchto dnech se v tomto ústavu odehrálo cosi prapodivného: Z instituce, jež má za úkol vědecky zkoumat totalitní režimy, nacistický a komunistický, se v posledních letech stala ukázková organizace, kde se v masovém měřítku praktikují totalitní manýry a nedemokratický styl řídící práce. V čele tohoto, zdravým rozumem těžko pochopitelného, úsilí stojí nejnovější ředitel ÚSTR – Doc. Dr. Ladislav Kudrna. Je to sice vystudovaný historik, nikoli však odborník na problematiku komunistického režimu. To je třeba zdůraznit hned v úvodu.

Dějinami let 1948-1989 by se totiž měla tato instituce zabývat přednostně. Dosavadní výsledky tohoto bádání jsou však spíše tristní. Zatímco za minulého režimu měli vládnoucí komunisté již okolo roku 1960, tedy po 12 letech od Února 1948, zpracovanou koncepci „socialistického“ pohledu na naše dějiny (tzv. maketu) a poměrně dobře zmapované dějiny KSČ (včetně jednotlivých regionů), ÚSTR se nemůže ani po 15 letech od zahájení činnosti pochlubit ničím takovým.

Pár dílčích studií o jednotlivých kauzách či osobnostech sice vzniklo, ale to je všechno. Dodnes nemáme ani tu nejstručnější publikaci o protikomunistickém odboji z let 1948-1989. Jakýsi nový pohled na výuku dějepisu na základních školách to doopravdy nahradit nemůže. To je žalostně málo! Navíc takový typ učebnice nebezpečně připomíná praktiky současných „bojovníků proti dezinformacím“, kteří již mnoho let ohlupují naše studenty na středních školách. Jako kolorit pak musíme vnímat to, když se do role největších „komunistobijců“ stavějí osoby s komunistickou nebo svazáckou minulostí.

Aby nedošlo k nedorozumění. Ne že bychom po roce 1989 instituci typu ÚSTR nepotřebovali. To jistě ano. Ale nepotřebujeme ji v té podobě, kterou momentálně má. Je to doslova karikatura toho, jak by měla ve skutečnosti vypadat a fungovat, a to co do činnosti, stylu řízení i personálního obsazení.

Zkrátka: všechno je tam špatně, a proto jako nejlepší řešení se nabízí to, co jsem uvedl již v titulku tohoto článku. Není totiž žádný důvod strkat zbytečně peníze na provoz něčeho, co nepřináší žádný užitek. Myslím tím užitek pro společnost jako takovou, nikoli pro politiky, kteří si naopak tento ústav „stvořili“ (podobně i plzeňská práva), aby měli klacek na ty, jež chtěli bít, protože jsou z minulosti zkompromitovaní a navíc jim chybí ta správná míra pokory a poslušnosti. V politice jde často právě o ten „klacek“ na neposlušné, kteří nevolají dost nahlas: „Sláva vítězi voleb!“

Abych dokumentoval fakt, že s tímto názorem nejsem osamocený, připojuji pár reakcí čtenářů z diskuse pod jedním z článků, které informují o momentálním dění v ÚSTR. Čtenář V. S. píše: „Plnej barák povalečů se slušnými platy a nulovými výsledky.“ V témže duchu píše i čtenář S. M.: „Naprosto zbytečný moloch, vysávající peníze ze státního rozpočtu. Zrušit.“ V souvislosti se snahou Fialovy vlády šetřit na důchodcích, je toto řešení rozumné. A do třetice ještě názor čtenáře P. H.: „Řekl bych, že za těch 33 let je ten komunismus prozkoumaný až dost. Ústav zrušit. 160 zaměstnanců s[e] 100milionovým rozpočtem je trochu drahé bádání pro bádání.“

K tomu jen dodávám: Kdyby byly aspoň vidět nějaké výsledky, tak ať si tam bádají, ale ony ty výsledky jsou žalostně skromné! Mně osobně, podle toho, jaké informace se ke mně dostávají již od počátku 90. let 20. století až dodnes, vadí kromě téměř „nulových“ výsledků ÚSTR a špatné mediální prezentace této instituce ještě jedna věc. Je to obrovská fluktuace zaměstnanců, kterou by každý zřizovatel musel řešit vyhazovem managementu. Stejně tak mně vadí i nízká odborná úroveň řady zdejších pracovníků. Mnohá okresní muzea či archivy mají větší odborníky než ÚSTR.

[Za šéfování posledních dvou ředitelů bylo z ÚSTR vyhozeno okolo 70 lidí. To nejsou obyčejné čistky, které běžně doprovázejí nástup nového vedení, nýbrž personální „masakr“. Už jenom kvůli tomu by se tím měl zabývat Senát PČR a udělat tam pořádek. Kudrna a jeho náměstkové musí okamžitě skončit. Jinak ani nelze.]

Samostatnou kapitolou je pak špatná práce osob, které v minulosti zajišťovaly digitalizaci materiálů, vzniklých z činnosti bývalé Státní bezpečnosti (StB), a to v „Archivu bezpečnostních složek“. Místo bývalých Havlových „kamarádů“ by tam měli spíše pracovat kvalifikovaní lidé. I tento „detail“ padá na hlavu všech bývalých ředitelů ÚSTR ‒ včetně toho současného.

●●●

Koho rovněž znepokojila situace v ÚSTR? „Elfa“ B. Kartouse!

Je to jistě překvapení nejen pro mne. Od tohoto „bojovníka proti dezinformacím“ bych to doopravdy nečekal. Když situace v ÚSTR znepokojuje i tyto jedince, pak to doopravdy musí být v české kotlině vážné: nejen v řadách zaměstnanců této, podle mnohých našich občanů, zcela zbytečné instituce.

Informace o „znepokojení“ neonormalizačního „strážce ideové čistoty“ současného pseudodemokratického režimu v čele s P. Fialou je zajímavá i pro mne. Hlavně proto, že jsem právě tohoto pána před rokem kritizoval kvůli jeho – slušně řečeno – netradičnímu pohledu na výuku našich dějin ve školách. Ten článek má platnost i po roce: nezměnil bych v něm ani slovo. Proč? Kartous totiž není pro mne pedagog, nýbrž jen obyčejný prorežimní propagandista, který se pouze veze na „vlně“ kýmsi vehementně prosazovaného boje proti „fake news“, a to v situaci, kdy vůbec není jasné, co je pravda, jelikož informací, těch skutečně ověřitelných, je ve veřejném prostoru stále jako šafránu.

Před rokem jsem tohoto „elfa“ kritizoval za evidentní nesmysl, který vypustil do éteru. B. Kartous, tento usilovně pracující stavitel rádoby demokratických „Potěmkinových vesnic“, se možná zajímá o historii, ale pochybuji, že o tom ví tolik, co já nebo jiný profesionální historik. Pokud někoho zajímá předmět mé kritiky, autor navrhuje, aby se dějepis ve školách učil „obráceně“: od současnosti po pravěk. To je úplně šílené! Větší pitomost jsem za celý svůj profesní život (jako absolvent studia prehistorie i dějepisu) ještě neslyšel. Je to, jako byste stavěli dům od střechy. Sami studenti mají dnes ve znalostech historie „hokej“ ‒ i bez těchto přihlouplých nápadů. Nedivme se proto tomu, že jejich vědomosti jsou téměř nulové!

Ve výuce dějepisu stále platí, že bez znalosti základních letopočtů a jmen se neobejdeme. Je to stejné, jako když se děti na prvním stupni základní školy musí naučit tzv. vyjmenovaná slova. Navzdory tomu všemu ani já nejsem stoupencem přílišného memorování ve škole.

[Můj článek na toto téma měl titulek: Větší hovadinu jsem neslyšel ani nečetl! (SN č. 2/2022, vloženo 14. 2. 2022, ZDE).]

─────

To, co jsem v tomto článku kritizoval, je relativně „dávná“ minulost. Posunuli jsme se trochu dál – kvůli válce na Ukrajině, která mezitím vznikla a trvá dodnes. Proto je nejnovější Kartousův článek o ÚSTR přece jen z jiného „soudku“. Má tento název: Ve válce s komunistickou totalitou použijme zbraně nepřátel!

Vybral jsem z něho tři odstavce, které se týkají aktuální problematiky: situace v ÚSTR:

„Historii nejlépe pochopíme, když nám ji vyloží ‚boží bojovníci‘, kteří se stále cítí být ve válce s komunismem.

Tento rozměr vidím za snahou současného vedení Ústavu pro studium totalitních režimů destruovat veškerou činnost, která odporuje dogmatickému pojetí dějin, které zastávají lidé jako Petr Blažek nebo Pavel Žáček a jimi podporované vedení ústavu.

Purizace dějin, to znamená očištění od nežádoucích vlivů kritického pohledu na dogma, v němž během komunistické éry stála proti sobě hrstka privilegovaných s perzekučním aparátem proti milionům obětí, má podobu personálních čistek, které svým charakterem odpovídají mocenské zvůli totality. Zřejmě jsme nuceni pochopit, že vyšší cíle božích bojovníků pochopitelně ospravedlňují ty nepatrné třísky při kácení lesa.“ (Britské listy, 19. 3. 2023)

Jediné, v čem se mohu ztotožnit s autorem těchto kritických slov, je poukaz na nebezpečně se rozmáhající dogmatismus, který se šíří, pro mne zcela nepochopitelně, v naší politice. Tak to prosazuje podivný „elitář“ P. Fiala, jemuž u toho sekunduje hloupý vesnický „kejdák“ M. Jurečka, jenž není schopen napsat větu, aby v ní nebyla nějaká chyba. Kam se poděla ona „změna“ a slibovaná „noblesa“, kterou měl P. Fiala do naší politiky přinést? Má to být ona sláma čouhající z bot předsedy KDU-ČSL? Nic z toho totiž nevidím. Je na čase, aby se ODS P. Fialy zbavila, a to ještě dříve, než ji zatáhne do bažiny, v níž utone.

Všechno se to, jaksi mimo plán, scvrklo jen na pokusy cenzurovat vyjádření nepohodlných lidí, kteří nejsou ochotni kývat na „idealizovaný“ pohled na naši současnost. Tady ani zdaleka nejde o nějakou minulost (či její interpretaci), ale o její „očišťování“ od toho, co není v souladu s oficiálně připuštěnými „narativy“! Právě o ty „narativy“ totiž jde v prvé řadě: v zahraniční politice o „narativ“ Ruska jako univerzální hrozby pro celý svět a v domácí politice o „narativ“ spasitelské role „demokrata par excellence“ P. Fialy.

Na to, abych se mohl objektivně a zodpovědně vyjádřil k tomu prvnímu „narativu“, nemám dostatek informací. U toho druhého je však situace naprosto zřejmá: Fiala není žádný demokrat, ale opožděný „nostalgik“ po starých, známých, normalizačních časech – s pronásledováním těch „nesprávných“ názorů i jejich hlasatelů. Je dokonce mnohem horší, než byli svého času komunisté, kteří byli přesvědčeni o své pravdě a ty nespokojené občany brali spíš jako bzučící hmyz, který jim znepříjemňuje jejich domnělé „budování světlých zítřků“.

Bohužel ‒ ani „normalizátoři“ se v „osmdesátkách“ nechovali tak dogmaticky a nekonstruktivně jako P. Fiala. Byli dokonce ochotni tolerovat „máničky“, jež jim ještě v 70. letech 20. století tak vadily. O deset let později jim už nevadilo skoro nic. Mnohem větším ohrožením pro ně totiž byly fronty na nedostatkové zboží, které ohlašovaly nástup ekonomické krize, jakož i blížící se konec tohoto režimu.

Situace by možná nebyla až tak zlá, kdyby nažehlený „panák“ P. Fiala byl autentickým disidentem, jenž okusil aspoň něco z onoho politického pronásledování. Pak by se jistě choval úplně jinak. Totéž samozřejmě platí o jeho „vrchním cenzorovi“, M. Klímovi, který právě v těch „osmdesátkách“ mohl jako syn disidenta (!) studovat na FF UK vědecký komunismus! O větším nesmyslu jsem již dlouho neslyšel. Kdybych v té době nežil, možná bych této hloupé „pohádce“ uvěřil, jako jí věří ti naivkové, kteří podporují jalového žvanila a demokratického „spasitele“ P. Fialu.

Vrátím se ještě několika větami k vyjádření B. Kartouse. To, jak charakterizuje poměry v komunistickém režimu, nevyjadřovalo situaci v naší zemi, nýbrž v Rusku nebo v Číně: tam byly miliony pronásledovaných ideových odpůrců tohoto režimu. U nás šlo o stovky, maximálně tisícovky kritiků. Většina společnosti buď mlčela, nebo s tímto režimem souhlasila. I tady platilo totéž jako v nacistické totalitě: kdo se mocným neprotivil a neorganizoval žádné akce proti režimu, ten měl klid a mohl si užívat relativních „výhod“, které se vládnoucí režim snažil lidem nabízet.

Ale nedělejme si žádné iluze! Většina občanů raději „konzumovala“ tyto výhody, než aby se otevřeně stavěla – kvůli jakýmsi teoretickým „ideálům“ – proti panujícím poměrům. Za více než 40 let trvání komunistického režimu bylo u nás okolo 250 000 osob odsouzeno za tzv. protistátní činnost. Při tom většinu z tohoto počtu představoval pouze formální trest za „opuštění republiky“ (= emigraci). Skutečných bojovníků proti tomuto režimu se zbraní v ruce bylo naprosté minimum. O to větší úctu nás všech si tito lidé zaslouží.

●●●

Proč má ČT tak velký zájem o poměry v ÚSTR?

Kdo sleduje ono ostentativní ignorování problematiky našich dějin (nejen těch z let 1948-1989) ze strany neobjektivní a propagandistické České televize (ČT), ten se tomu musí divit stejně jako já. Neutěšené poměry v této dezinformační televizi, jež cíleně a zcela vědomě zkresluje informace o naší historii, sleduji velmi pečlivě již od „aféry Válková-Urválek“. U jejího zrodu byl, jistě naprostou „náhodou“, jeden z hostů, které si ČT24 pozvala dne 17. 3. 2023 do svého vysílání – historik Petr Blažek.

Právě v uvedený den byla ČT24 k ÚSTR až podezřele vstřícná. Týž den totiž dostali v jejím vysílání prostor hned tři pracovníci tohoto zařízení. Navíc opakovaně „předčítači zpráv“ informovali o právě probíhajících protestech zaměstnanců této instituce proti současnému vedení v čele s ředitelem L. Kudrnou. Ten je obviňován z cenzurování, šikanování zaměstnanců a ze zavádění totalitních praktik v řízení tohoto ústavu.

Vzhledem k tomu všemu se nabízí otázka: Kdepak se to tento příslušník generace „Husákových dětí“ naučil? Že by to pochytil přímo od soudruha G. Husáka? To je samozřejmě vtip, protože s ním se běžní občané jen málokdy dostávali do kontaktu. Na vině nejspíš budou rodiče či prarodiče. Ale upřímně: je to věru učenlivý žák! Soudruh Husák by z něho měl radost.

Pana ředitele Ladislava Kudrnu osobně neznám a nezajímá mě ani jako člověk, ani jako historik, o kterém jsem nikdy neměl valného mínění. Jsem přesvědčen o tom, že až z čela ÚSTR zmizí, nikomu chybět nebude. ÚSTR je v této chvíli natolik „profláknutou“ institucí, že nejlepším řešením všech „bolístek“ bude jeho zrušení.

●●●

Dva pořady ČT24 o ÚSTR: není to trochu moc?

Ale vraťme se ještě k oněm pořadům, v nichž dostali slovo stoupenci i odpůrci současného ředitele ÚSTR! Jako první byl odvysílán pořad „Interview ČT24“ (ČT24, 17. 3. 2023, 18:25). Moderátor D. Takáč si do něho pozval prvního ředitele ÚSTR – poslance Pavla Žáčka (ODS). Na webových stránkách ČT24 byl pak zveřejněn tento citát dotyčného politika: „Minulé vedení porušovalo zákon.“

Žáček měl zřejmě na mysli ty prošustrované miliony, za něž měla být provedena rekonstrukce budovy ÚSTR v Śiwiecově ulici na Žižkově. (Jedná se o objekt bývalého „Prognostického ústavu ČSAV“.) Onen malér má na „triku“ bývalý ředitel ÚSTR Zdeněk Hazdra a jeho nejbližší spolupracovníci. Výsledkem je to, že budova je prázdná, nezrekonstruovaná. Chybějící peníze na dokončení rekonstrukce bývalá ministryně financí A. Schillerová (ANO 2011) odmítla této instituci poskytnout. Bylo by to další sypání peněz do „černé díry“.

Co se týká jednotlivých vyjádření P. Žáčka, s řadou jeho výroků bych mohl tentokrát souhlasit i já. Problém totiž spočívá v tom, že v minulosti jsem opakovaně kritizoval ČT za to, že ve svých pořadech tvrdila o P. Žáčkovi, že je „historik“, ačkoliv to není pravda. On toto studium sice zahájil, ale nikdy jej nedokončil, a tudíž ani kvalifikaci historika nemohl získat. Toť celé, vážení přátelé z ČT! Proto tohoto domýšlivého politika, který by byl rád tím, čím není, lze nanejvýš označovat za „badatele“ v oboru historie.

I těch máme u nás dost a některých z nich, např. J. Čvančary, jsem si vždy velmi vážil a oceňoval výsledky jejich práce pro tento národ. Však také zmíněný badatel dostal vloni na podzim vyznamenání od prezidenta M. Zemana. To uvádím pro úplnost, aby bylo jasno, s kým máme či nemáme tu čest. Na druhé straně musím objektivně konstatovat, že P. Žáček tentokrát před televizní kamerou vystupoval docela zdrženlivě a dával si pozor na to, co říká.

On sám byl sice instalován k 1. 1. 2008 do funkce prvního ředitele ÚSTR, nikoli však jako historik, nýbrž jako politický nominant ODS. Již během jeho působení se zde objevila historicky první „vzpoura“ zaměstnanců, kteří následně odešli jinam. (Byl mezi nimi i P. Blažek.) Od té doby se stalo v ÚSTR zvykem, že lidé periodicky odcházeli a zase přicházeli. Jen za minulého a současného vedení odešlo z ÚSTR asi 70 zaměstnanců. To je fluktuace „jako blázen“, která jednoznačně svědčí o tom, že v tomto zařízení není něco v pořádku. Doslova „barometrem“ se pak stal historik Prokop Tomek, který z ÚSTR odešel již několikrát. (Momentálně tam opět není.) Přitom se jedná o jednoho z nejkvalitnějších odborníků na dějin komunistického režimu.

●●●

Pozor! Padesátá léta nejsou totéž jako „osmdesátky“!

Další pracovníky ústavu si pozval týž den do pořadu „Události, komentáře“ moderátor M. Kubal. (ČT24, 17. 3. 2023, 22:00) Protestující zaměstnance zastupoval historik a politolog Petr Zídek, v té době již odvolaný šéfredaktor časopisu „Paměť a dějiny“, který ÚSTR vydává. Z jeho vystoupení web ČT24 uvádí tento jeho výrok: „ÚSTR ovládá vypjatý antikomunismus.“

Chtělo by to malé vysvětlení. Zídek totiž označuje za „antikomunisty“ ty představitele ÚSTR, kteří se zbavili předchozího vedení, ale i některých zaměstnanců (např. renomované francouzské historičky M. Blaive, která dostala vloni na podzim výpověď), a to jenom proto, že neměli k období komunistického režimu výhradně odmítavý postoj. Tvrdili například to, že nelze těch 40 let posuzovat „en bloc“. S tím naprosto souhlasím: jako historik i jako pamětník. Ve skutečnosti se totiž jedná spíše o metodologický problém, jak posuzovat celé toto období.

Pro L. Kudrnu, který je spíše odborníkem na dobu Druhé světové války, je celé období let 1948-89 špatné ‒ od začátku až do konce. Pro historičku M. Blaive je tomu poněkud jinak. Ta doporučovala rozlišovat jednotlivá časová pásma: jiné to bylo v 50. letech a zase poněkud jiné v uvolněné atmosféře 60. let. Dokonce ani doba tzv. normalizace, což byl neostalinismus v praxi, se nejednalo o nějaké jednolité období. Podstatně se lišila etapa „tvrdé normalizace“ ze 70. let, kdežto známé a dnes tak nostalgicky připomínané „osmdesátky“ byly již příslibem blížících se změn.

Srovnávat proto období „rudého teroru“ (1948-1956) s „osmdesátkami“ jednoduše nelze: je to čirý nesmysl. Jako pamětník té doby vím, o čem píšu. Chápu nicméně, že všelijací Blažkové a Kudrnové, kteří v té době ještě za sebou „tahali kačera“, o tom vědí „velký kulový“. Možná tak jedině to, co jim řekli (nebo „nakukali“) jejich rodiče či prarodiče. V případě, že to byli členové KSČ, je jejich pozdní „antikomunismus“ pochopitelný. (Podle uvědomělé rétoriky gen. P. Pavla by taky nikdo neřekl, že kdysi býval velkým a zapáleným komunistou a přítelem Sovětského svazu.) Zkrátka: musíme o tom vědět mnohem víc, než je pouhé naslouchání tomu, co nám teď, po desítkách let, kdosi říká.

●●●

Historik P. Blažek? Snaživý amatér, který se touží proslavit…

Druhým pozvaným kostem M. Kubala byl Kudrnův náměstek Petr Blažek. Jedinec, který se díky své lajdácké práci stal i předmětem mé kritiky. Dokonce opakovaně. Jak lze zjistit z přiložených článků (viz odkaz za tímto textem), vrcholem „babráctví“ dvou osob, spojených s ÚSTR, P. Žáčka a P. Blažka, došlo vloni v létě k neuvěřitelnému „kiksu“ při udělování osvědčení o odbojové činnosti členům Mašínovy skupiny. Kdosi nezodpovědný v těch podkladech zapomněl na jednoho z popravených členů této skupiny – Ctibora Nováka. Jestlipak se ti dva „chytrolíni“ omluvili jeho příbuzné (= neteři) – paní Zdeně Mašínové? Vzhledem k aroganci a drzosti těchto dvou „ředitelů zeměkoule“ předpokládám, že nikoliv.

Historik P. Blažek patří k těm chorobně domýšlivým příslušníkům drzé, arogantní a nevychované generace „Husákových dětí“, která se – bůhvíproč – po vzoru našich „vyvolených“ politiků považuje za jakousi „elitu národa“. Kdepak elita! Je to docela obyčejný „odpad“ společnosti, s nímž si nikdo neví rady. Blažek patří navíc ještě k jedincům, kteří sedí jedním zadkem hned na několika židlích: vedle ÚSTR působí také v Muzeu paměti XX. století (šéfuje tam J. Kalous, někdejší zaměstnanec ÚSTR) a v Centru pro dokumentaci totalitních režimů. Fakticky se jedná o „duplicitní“ organizace, které jsou štědře placeny ze státního rozpočtu. Nenažranost se stává základní vlastností oné „elity“: hrabou, dokud to jde.

Petr Blažek si ovšem „utrhl“ nedávno ostudu ještě větší. Ta souvisí s jeho obsesí: neustále se tlačit do televize a obtěžovat i další sdělovací prostředky. Jeho koníčkem je již řadu let zveřejňování materiálů z archivu StB na sociálních sítích. Začalo to „aférou Válková-Urválek“, pokračovalo to informací o spolupráci E. Zátopka s StB; následně to „schytal“ i tehdejší ministr zdravotnictví P. Arenberger, na něhož Blažek „vyšťoural“, že jeho krycí jméno u StB bylo „Kůže“.

Zatím posledním „zářezem“ na pažbě tohoto statečného „investigativce“ je jeho kritika prezidentského kandidáta gen. P. Pavla. Blažkovi se podařil zajímavý akrobatický výkon: napřed Pavla kritizoval kvůli jeho účasti v rozvědčickém kurzu, pak pod vlivem „domluvy“ jeho nadřízeného plk. E. Stehlíka (= předseda Rady ÚSTR) svůj odmítavý postoj změnil a dokonce tvrdil, že Pavla bude volit, aby bezprostředně po volbách zase na Pavla zaútočil a žádal od něho omluvu. Jeden by si kvůli tomu hlavu ukroutil: ne a ne tomu porozumět.

Toto podivné chování mi připomnělo onoho popleteného krále z pohádky „Pyšná princezna“: napřed něco vyhlásil, pak to vzal zpátky a úplně nakonec se vrátil k původnímu prohlášení. Asi si řeknete se mnou: na klienta psychiatrické léčebny v Bohnicích je to dobrý výkon, ale od náměstka ředitele ÚSTR bychom očekávali něco zcela jiného. Není-liž pravda?

Když jsem se dne 17. 3. 2023 večer díval na onen pořad s M. Kubalem, zdálo se mi, že je P. Blažek – mírně řečeno – tak trochu „vyhořelý“. Pro mne je to zcela nedůvěryhodná osoba, které bych ruku nepodal. Nezaměstnal bych ho ani jako vrátného. Musel bych se bát, aby tu budovu někdo nevykradl a neukradl při tom i toho ředitele a jeho náměstky, kteří se drží svých dobře placených „koryt“ jako pověstné ho*no košile.

A cože nám to P. Blažek svým huhňavým hlasem v dotyčné debatě sděloval? Pronesl tuto neslanou, nemastnou větu: „Není to ideologický spor.“

Kdybych o tom nic nevěděl, možná bych tomu i věřil, když to prohlásil náměstek ředitele, jenž se bál přijít do televize, a proto tam místo sebe raději poslal P. Blažka, který se celou dobu choval jako tajemný hrad v Karpatech. Co kdyby moderátor kladl tomuto řediteli nepříjemné otázky? Ostatně: Kudrna není žádný velký „myslitel“ ani „řečník“. Viděl jsem ho v televizi asi dvakrát a stačilo mi to. Příště bych musel přepnout na jiný program.

Jenom pro informaci P. Blažka, jenž to samozřejmě dobře ví, ale chová se naprosto zmateně, protože má strach z vyhazovu, který ho nejspíš nemine. Samozřejmě, že je to ideologický problém! Jak jinak?! Proč by M. Blaive dostala výpověď?

Podobný problém si „nadrobili“ i na pražské filozofické fakultě, kde se děkanem stal neomarxista (či postmarxista) M. Pullmann, syn našich (= slovenských) předlistopadových zástupců v RVHP v Moskvě. Kdopak tomuto synáčkovi, navíc Slovákovi, zařídil jeho teplé místečko na FF UK? (Něco takového by se v Bratislavě žádnému Čechovi nemohlo přihodit!) Dnes už tam tento slovenský hoch děkanem není. Postaral se o to údajně náš „vrchní cenzor“ M. Klíma, „kámoš“ premiéra P. Fialy. Aspoň něco se mu podařilo, když ve Fialově vládě zpackal všechno, na co sáhl. Také on mezitím ve funkci skončil. Začal jistým lidem vadit.

Současné protesty zaměstnanců ÚSTR nejsou první ani poslední toho druhu. Tentokrát se důvodem stalo odvolání Čeňka Pýchy, vedoucího Oddělení vzdělávání ÚSTR. Devatenáct zaměstnanců z tohoto oddělení se prý otevřeným dopisem obrátilo na Radu ÚSTR o řešení vzniklé situace. Žádají rovněž o zásah ze strany nadřízené instituce – Senátu PČR. Ano, situace je zralá na radikální řez. Být na mně, všechny bych je vyhodil a poslal na Úřady práce.

●●●

Názorná prezentace dějin à la ÚSTR? Takto ne, přátelé!

Zatímco P. Zídek a P. Blažek se omezili na pouhá slovní vyjádření, P. Žáček se neostýchal svou kritiku momentálních poměrů v ÚSTR „okořenit“ ukázkou z jakési nové učebnice dějepisu pro základní školy. Patrně to souviselo s oním odvoláním Č. Pýchy, který dotyčnému oddělení v ÚSTR šéfuje. Já bych ho vyhodil na hodinu a navíc bych na tvůrce této „prasárny“ podal trestní oznámení.

Jak se mohou čtenáři sami přesvědčit na vlastní oči, na snímku televizní obrazovky je ukázka z oné učebnice. Na způsob Ladových obrázků je tam vyobrazena skupinka dětí, kterak se dívají na oběšenou ženu. Prý to má být JUDr. M. Horáková. Považují-li pracovníci ÚSTR něco tak odpudivého za ony „nové metody“ výchovně-vzdělávací práce na našich školách, pak já jako bývalý učitel dějepisu (a zároveň i profesionální historik) říkám: NE! NE! NE!

kresba-obesene-m.-horakove-z-dilny-ustru.jpg

Pokud čtenářům toto vyobrazení něco připomíná, napovím jim. Je to z téhož „soudku“ jako ten Rakušanův „pytel na mrtvoly“ s hlavou V. Putina. Je to nejen výraz absolutního nevkusu, ale doklad o duševním mrzáctví těch, kteří se na tom podíleli. Navíc nevěřím tomu, že i s touto politickou provokací nemá ta tlupa „fialovců“, která se omylem dostala k moci, něco společného. Všichni zúčastnění na této „prasárně“ by si zasloužili deset let natvrdo.

Pro informaci těch nedouků, kteří mají na svědomí onen obrázek s M. Horákovou: Tato poprava byla neveřejná a odehrála se v ranních hodinách dne 27. 6. 1950 na dvoře věznice na Pankráci. Vzhledem k začínající „studené válce“ byla i tato akce pozorně sledována jak politiky na Západě, tak i příslušnými zpravodajskými službami. Tomu odpovídalo i „zabezpečení“ průběhu této popravy: na střechách okolních domů byli ostřelovači, kteří měli za úkol hlídat, kdyby se náhodou někdo pokusil popravu překazit nebo jí zabránit.

Naprosto scestná je proto informace jistého člena KDU-ČSL J. Berwida-Buquoye, že prý Horáková popravena nebyla, ale naopak jí bylo umožněno vycestovat na Západ. Existují svědectví osob, které přímo za zdmi věznice sledovaly (ušima) průběh této popravy. Přízemí budovy, u níž se poprava konala, bylo vyklizeno. (Vězni byli přemístěni jinam, aby se nikdo nemohl stát očitým svědkem této popravy. Přesto autentická svědectví existují. Podobné bezpečnostní „manévry“ se na Pankráci odehrály i v souvislosti s popravou R. Slánského a spol. Díky zmíněným svědkům víme například to, že po posledním slově M. Horákové před popravou vypustila ze svých úst pár uštěpačných poznámek, doprovázených hysterickým záchvatem smíchu, dělnická prokurátorka L. Brožová. Tato lidská hyena byla přítomna popravě z „moci úřední“.

●●●

ÚSTR – politická, nikoli vědecká instituce

Kdo dnes sleduje ten chaos okolo ÚSTR, nemá šanci tomu zmatku a „propletenci“ vůbec porozumět. Kdybych to měl napsat popravdě a naplno: ÚSTR byl vytvořen zcela uměle, účelově, a to na politickou objednávku ze strany tzv. pravice (se spoustou bývalých komunistů, kteří po r. 1989 odložili své stranické legitimace). Navíc byl vytvořen jaksi „mimo plán“, protože ke zkoumání dějin po roce 1945 tady již jedna taková instituce byla: od počátku 90. let 20. století fungoval v rámci ČSAV „Ústav pro soudobé dějiny“ (ÚSD).

Jeho historií ani výsledky práce se v rámci tohoto článku zabývat nehodlám. Pouze poznamenám, že i tady se v poslední době objevily závažné problémy, o nichž informuje vedle mainstreamových médií rovněž bulvární tisk. Ředitel tohoto ústavu, Miroslav Vaněk, čelí totiž obvinění ze sexuálního obtěžování studentek, a to na vysoké škole, na níž přednáší. (Zdá se, že je ve své funkci málo vytížen.)

M. Vaněk, který je původní profesí nikoli historik, nýbrž učitel dějepisu na základní škole, se díky propagování módní „orální historie“ stal nejen ředitelem ÚSD, ale dokonce vysokoškolským profesorem. Jeho kariéru náhle ukončilo obvinění jeho studentek z obtěžování. Nelze vyloučit, že se jedná pouze o českou variantu známého hnutí #MeToo. Momentálně se to šíří jako lavina na všech našich vysokých školách. Teprve čas ukáže, zda to byla pravda, nebo docela obyčejný výmysl. V každém případě platí, že ÚSD se potýká se stejnou „personální bídou“ jako ÚSTR. Zaměstnanců je v obou zařízeních dost, ale s jejich odborností to není nijak slavné.

─────

A teď pár faktografických údajů z dějin Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR). Ústav byl zřízen k 1. 8. 2007 zákonem č. 181/2007 Sb. Jeho nejvyšším orgánem je sedmičlenná Rada ÚSTR; v jejím čele stojí od r. 2017 vojenský historik a ředitel Památníku Lidice plk. PhDr. Eduard Stehlík.

Do čela ÚSTR byl k 1. 1. 2008 jmenován bývalý novinář a dnešní poslanec za ODS – Pavel Žáček. Jednalo se o někdejšího funkcionáře vysokoškolského SSM na Fakultě sociálních věd (= bývalé vysokoškolské učiliště pro socialistické novináře). Ten se na přelomu roku 1989 a 1990 účastnil „sametové revoluce“ a od počátku roku 1990 působil jako šéfredaktor čtrnáctideníku „Studentské listy“. Pak dlouhá léta pobýval v ÚDV (= Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu; lidově se mu říkalo: „Bendův úřad“). Do funkce v ÚSTR si P. Žáčka prosadila prostřednictvím svých politických zástupců v parlamentu ODS. Tato strana podobným způsobem již na počátku 90. let 20. století ovládla i vedení Konfederace politických vězňů (KPV), a to již za předsedy JUDr. Stanislava Drobného a následně i za MUDr. Naděždy Kavalírové, která stála v čele Rady ÚSTR až do roku 2013. Pak byla nahrazena disidentkou P. Šustrovou, E. Benešovou a od r. 2017 E. Stehlíkem.

[Co se týká této problematiky, zejména propojení mezi ÚSTR, KVP a ODS, podrobně o tom pojednává článek s názvem Výroky poslance P. Žáčka, ÚSTR a KPV, 1. část (SN č. 10/2019, vloženo 5. 10. 2019, ZDE). Zde je věnována pozornost i zcela nekompetentním vyjádřením P. Žáčka o skupině bratří Mašínů a o poměrech ve věznici v Uherském Hradišti. Žáček sám sebe usvědčil z toho, že o této problematice buď neví vůbec nic, nebo jen velmi málo. Ve druhé části téhož článku je věnována pozornost složitým poměrům v KVP: tato organizace bývalých politických vězňů zcela selhala. Viz článek: Výroky poslance P. Žáčka, ÚSTR a KPV, 2. část (SN č. 10/2019, vloženo 16. 10. 2019, ZDE).]

Pokud jde o Radu ÚSTR, běžnou praxí, která trvá od zřízení tohoto ústavu až dodnes, se stalo, že členy tohoto orgánu se stávají nominanti politických stran (většinou momentálně vládnoucích) a různých zájmových skupin. V této Radě svého času zasedal i syn disidenta V. Bendy, Patrik Benda; z různých dalších přímých účastníků událostí z roku 1989 rovněž jedna z představitelek studentského hnutí – M. Pajerová.

Doslova zhoubné dílo tam vykonali po odvolání ředitele D. Hermana z čela ÚSTR „levicoví pučisté“: sociolog Michal Uhl (2012-17), syn ultralevičáka („trockisty“) Petra Uhla, a politolog (dnes se vydává za politického komentátora) Lukáš Jelínek (2012-17), jenž byl úzce propojen s Lidovým domem, především s B. Sobotkou. Spolu s P. Šustrovou, další členkou tohoto „pučistického“ spolku, nesou jmenovaní pánové osobní zodpovědnost za propad důvěryhodnosti této instituce. Pro M. Uhla to byla pouze jedna z mnoha „trafik“. Dnes prý šéfuje jakémusi „Domu zahraniční spolupráce“, který má na starosti mimo jiné program „Erasmus“. Zatím posledním ze zvolených radních ÚSTR je od 7. 12. 2022 bývalý poslanec KDU-ČSL J. Mihola, jeden z mnoha politických „trafikantů“ naší doby.

Po P. Žáčkovi, proti němuž se nakonec vzbouřila skupinka zaměstnanců (byl mezi nimi i P. Blažek), se v roce 2010 stal novým ředitelem brněnský historik Jiří Pernes. Třebaže se jedná o mimořádně kvalitního odborníka na nejnovější dějiny, byl i on v krátké době svými odpůrci „odstřelen“ kvůli údajnému „plagiátorství“. To je dnes módní a často používaný způsob, jak se někoho nepohodlného snadno zbavit. Pernes, jenž byl předtím zaměstnancem USD, vydržel ve své funkci pouze od února do srpna 2010. Pak byl funkcí pověřen Zdeněk Hazdra.

Následně se novým ředitelem ÚSTR stal, údajně na základě konkurzu, bývalý mluvčí České biskupské konference – Daniel Herman. Jeho jedinou „kvalifikací“ bylo nejspíš to, že rád vystupoval v médiích a dělal ze sebe chytrého, ačkoliv žádné odborné historické vzdělání nemá. Přesto ani D. Herman ve funkci dlouho nevydržel. Poté, kdy se do vedení Rady ÚSTR dostala již zmíněná „levicová úderka“ v čele s P. Šustrovou (od r. 2013), byl i Herman za podivných okolností z funkce odvolán. Následující tři roky se táhlo soudní jednání ohledně neplatnosti tohoto odvolání a propuštění ze zaměstnaneckého poměru.

Vzhledem k tomu, že D. Herman byl politickým nominantem KDU-ČSL, vedení jeho strany se postaralo o to, aby ve vládě B. Sobotky dostal funkci ministra kultury (2014-2017). Když i tuto funkci po volbách na podzim 2017 opouštěl, shodli se jeho nástupci na tom, že za ním nebyly vidět žádné pracovní výsledky. Kromě jediného: vykoupení „prasečáku“ v Letech u Písku. Popravdě: žádné ani nemohly být, protože Herman byl a je naprostý diletant a prázdný žvanil. Jasné není ani to, co ve skutečnosti v ÚSTR dělal. To se však nejspíš nikdy nedozvíme. Víme jen to, že se následně stal velkým „kámošem“ A. Babiše. Že by v tom hrály roli materiály z jeho svazků, které jsou uloženy v Archivu bezpečnostních složek? Kdoví?

Po odchodu D. Hermana nastoupila v r. 2013 do čela ÚSTR polonistka a bohemistka (také tato kvalifikace je pro „paměťovou“ instituci k ničemu) – Pavla Foglová. Někdy v této době se mezi zaměstnanci objevila i francouzská historička Muriel Blaive; ta byla v loňském roce vyhozena krátce po nástupu zatím posledního ředitele ÚSTR – L. Kudrny.

Teprve v roce 2014 se do čela ÚSTR dostal historik Zdeněk Hazdra. Ten vydržel ve funkci zatím nejdéle – celkem osm let. V roce 2022 ho ve funkci nahradil L. Kudrna. Třebaže Hazdra byl nominantem politické skupiny „pravičáků“ v čele s TOP 09, na veřejnosti (včetně ČT) se příliš neobjevoval. Stala se z něho „šedá myš“, která práci ÚSTR dostatečně nepopularizovala. O to víc se „zviditelňoval“ P. Blažek. Právě za Hazdrova ředitelování došlo k realizaci plánu na rekonstrukci budovy ÚSTR v Śiwiecově ulici na Žižkově. Ta ovšem zůstala nedokončena a momentálně je předmětem policejního vyšetřování. Aféra okolo zpackané rekonstrukce nakonec vedla k Hazdrovu odvolání.

Současný ředitel ÚSTR Ladislav Kudrna vykonává funkci od roku 2022. Přesto i on začal docela neslavně: od nástupu do funkce čelí podezření z „plagiátorství“. Z toho jej obvinila právě skupina okolo bývalého ředitele Z. Hazdry, ale i historička M. Blaive, kterou se Kudrnovi podařilo z ÚSTR „vyštípat“. Kudrna na kritiku svých podřízených reaguje po „komunisticku“: vyhazuje ty, kteří si troufnou jej kritizovat, zbývající zaměstnance šikanuje a dopouští se nepochopitelných personálních „šachů“.

O tom, jak podivné jsou poměry v ÚSTR od samého začátku činnosti této instituce až dodnes, nejlépe svědčí to, že někteří vskutku kvalitní historici již opakovaně z ÚSTR odešli. Za všechny budu jmenovat Prokopa Tomka, který patří podle mého hodnocení mezi naše nejlepší současné odborníky na období komunistického režimu. (Tomek střídá již poněkolikáté pobyt v ÚSTR a ve Vojenském historickém ústavu ‒ VBÚ. Je to „kuriozita, jakou nikde jinde nenajdeme.) I tato skutečnost potvrzuje, že v ÚSTR panují nenormální poměry a že je tato „paměťová“ instituce fakticky nadbytečná. V ÚSD i ve VHÚ máme totiž dost odborníků na zkoumání našich moderních dějin. Více jich netřeba.

●●●

ÚSTR: zachovat, nebo zrušit? Raději zrušit!

Rozhádanost a vypjaté nepřátelství, jaké po celou dobu existence ÚSTR pozorujeme, coby diváci zvenčí, jsou i na naše poměry (= žabomyší „války“ a „bouře ve sklenici vody“) málo obvyklé a varující. Také instituce tohoto typu trpí tím, co vidíme ve většině menších, uzavřených kolektivů: jsou to typické „stojaté vody“, někde již hodně smradlavé. V ÚSTR je to „rozředěno“ v důsledku abnormální fluktuace personálu. To je unikátní. Právě to by nás mělo vyburcovat k radikálnímu řešení. Zkrátka: takový ústav nepotřebujeme! Když se tam chtějí neustále hádat a nepracovat, ať jdou někam jinam!

Doopravdy není žádný rozumný důvod (kromě udržování „trafik“ pro politické kamarádíčky), proč by měl ÚSTR dále existovat. Kvalitní historici, pokud tam nějací takoví jsou (já jich tam moc nevidím), se jistě uplatní jak ve stávajících vědeckých ústavech, tak i na vysokých školách, kterých máme u nás nadbytek.

Zatím poslední konflikt, kvůli němuž došlo v ÚSTR ke vzpouře vůči řediteli L. Kudrnovi, se týká odvolání Čeňka Pýchy, vedoucího Oddělení vzdělávání ÚSTR. Seznámil jsem se s textem dopisu zaměstnanců tohoto oddělení a překvapilo mě, že nejvyšší kvalifikací většiny osob signatářů dotyčné výzvy je pouhý titul „Mgr.“ Vážení přátelé, to je skutečně velice málo na věhlasnou vědeckou instituci, za niž se ÚSTR považuje! S tím byste mohli docela dobře sedět za kasou v supermarketu. Myslím to vážně.

Pokud je výsledkem práce dotyčného oddělení ta „prasárna“ s oběšenou JUDr. M. Horákovou, pak si tito zaměstnanci zaslouží jediné: vyhazov na hodinu bez odstupného. Jedná se totiž o tak odporný způsob poplivání hrdinů našeho protikomunistického odboje, že něco takové u nás nemá obdoby. Tito lidé by si zasloužili postavit na pranýř, aby si mohli všichni slušní občané na tato nemravná individua plivnout.

Můj závěr je jednoznačný: Nejprve odvolat ředitele L. Kudrnu a jeho náměstky, kteří mají tento „chlív“ na svědomí, následně ÚSTR zrušit a zbytek zaměstnanců poslat na Úřady práce. Jsem si samozřejmě vědom toho, že za ÚSTR se táhne problém s nedokončenou rekonstrukcí (za to taky kdosi nese zodpovědnost, není-liž pravda?), který bude nutno nějak vypořádat. V našich podmínkách, kdy stát nefunguje tak, jak by v demokratické zemi měl, to může trvat dlouhé roky.

Přesto je nutno se k otázce ÚSTR postavit čelem. V médiích jsem zaznamenal, že bývalá ministryně financí A. Schillerová odmítla poskytnout další peníze na rekonstrukci budovy ÚSTR. Proto bude nutno nejdříve rozhodnout, jaký bude osud této budovy. Snad se najdou i peníze na dokončení rekonstrukce. Budova může být státem nabídnuta nějaké další instituci, případně přebudována k jiným účelům. Nejsme tak bohatý stát, abychom si mohli dovolit nechat po desítky let chátrat objekt, který leží takřka v centru hlavního města. Žádný dobrý hospodář by to neudělal.

Na řadě je teď Senát PČR, aby rozhodl, co se bude dál dít okolo ÚSTR. Je to přece „politické dítě“ našich „pravičáků“, kteří tam tahali za nitky od samého začátku až do dneška. Dámy a pánové politici/političky, dělejte si tím něco!

20. 3. 2023

PhDr. Rostislav Janošík, historik a šéfredaktor „SN na internetu“

─────

Odkaz na články, které souvisí s problematikou ÚSTR:

https://www.i-sn.cz/clanky/sn-c.-1-2020/soukmenovkyne----ur-valkova-----at-se-omluvi-a-zmizi-.html

https://www.i-sn.cz/clanky/sn-c.-1-2022/nase-media-dal-lzou-o----kauze-valkova-urvalek----.html

https://www.i-sn.cz/clanky/sn-c.-11-2020/---flasinet----zvany-ceska-televize--1.-cast-.html

https://www.i-sn.cz/clanky/sn-c.-12-2020/---flasinet----zvany-ceska-televize--2.-cast-.html

https://www.i-sn.cz/clanky/sn-c.-8-2021/nejde-jen-o-k.-mouckovou-a-e.-zatopka---.html

https://www.i-sn.cz/clanky/sn-c.-12-2022/ceska-televize-dal-lze-o-udalostech-ze-17.-11.-1989-.html

https://www.i-sn.cz/clanky/sn-c.-1-2023/lzeme-a-budeme-vam-lhat--protoze-muzeme-.html

https://www.i-sn.cz/clanky/sn-c.-6-2022/---babractvi-----jake-nema-obdoby-.html