Svobodné noviny na internetu

V posledních týdnech se někteří naši občané chovají jako rozumu zbavení. Znají (nebo by měli znát) fakta o prezidentu republiky, kterého jeho „loutkovodiči“ v roce 2023 „prostrkali“ do funkce hlavy státu, i když občanům v předvolební kampani lhal a zatajil důležitá fakta ze své předlistopadové minulosti. Kdyby neudělal nic jiného, k tomu, aby nemohl zastávat svou funkci (v USA by kvůli něčemu podobnému již čelil proceduře, která se označuje jako „impeachment“), stačí, že před rokem 1989 byl členem KSČ, dokonce předsedou základní organizace u vojenské jednotky, kde tehdy sloužil. Patřil k prominentním členům KSČ z rodiny nomenklaturního funkcionáře, který byl důstojníkem armády komunistického státu.

Pro všechny, kteří budou argumentovat tím, že v KSČ bylo v roce 1989 více než 1 700 000 členů, pouze vysvětlím, že všichni tito členové museli po stranických prověrkách z let 1969/70 souhlasit s tzv. internacionální pomocí armád Varšavské smlouvy, tedy s okupací ČSSR vojsky SSSR (včetně těch ukrajinských). Tvářit se, že mně není známo, které národy byly součástí SSSR, je vrcholem pokrytectví. Ale ještě větším pokrytectvím je, když tento bývalý komunista hovoří na shromáždění Ukrajinců na Staroměstském náměstí (21. 2. 2026) a tváří se u toho tak, že netuší nic o tom, že tito ukrajinští vojáci se podíleli na vojenském vpádu do ČSSR dne 21. 8. 1968.

Možná si to P. Pavel ani neuvědomil, ale tak to je. Obhajovat potomky včerejších okupantů je nejen vrcholem prolhanosti a nemravnosti, ale především je to politická perverze non plus ultra. To se nedá omluvit vůbec ničím – ani údajným mládím (26 let), kdy dnešní prezident republiky sepisoval svůj životopis. (Vlastnoručně psaný, protože vojáci to tak požadovali.) Tehdejší Pavlův nadšený souhlas s tzv. internacionální pomocí nebyl ničím jiným než kolaborací s okupanty a vlastizradou ve vztahu k zemi, v níž se narodil. Škoda, že mu jeho školitelé tato evidentní fakta pořádně nevysvětlili.

Aby nevznikly žádné pochybnosti: Všichni občané, kteří byli před 17. 11. 1989 členy KSČ, patřili k oněm kolaborantům a vlastizrádcům. Bylo jich tolik, že se to ani po změně režimu nikdo netroufal řešit jediným možným způsobem: posouzením jejich viny a vynesením trestu. Ti všichni měli být alespoň symbolicky potrestání zbavením občanských práv, tedy i volebního práva a možnosti účastnit se politického života. I to je jeden z důvodů, proč jsme se nedokázali vyrovnat s dědictvím minulého režimu. Politické reprezentace po r. 1989 byly natolik zbabělé a zkompromitované, že k tomu nenašly odvahu.

Nedivme se proto, že ani současná politická reprezentace nic nedělá se zločiny komunistického režimu. Samozřejmě kromě politických hrátek okolo „potrestání“ dosud žijících příslušníků StB, kteří pronásledovali před r. 1989 herce T. Töpfera, nebo pokusů advokáta L. Müllera o „rehabilitaci“ Olgy Havlové, první manželky exprezidenta V. Havla. Jsou to jen gesta, která podstatu vyrovnání se s dědictvím komunistického režimu vůbec neřeší. Na to se mohu pouze zeptat: A co dělá současný režim pro potrestání těch dalších příslušníků StB, kteří šikanovali jiné odpůrce komunistického režimu? NIC. Na adresu L. Müllera, který si postěžoval médiím, že příslušné soudy a státní zastupitelství nejsou příliš vstřícné k jeho aktivitám, uvedu toto: Rehabilitovat lze pouze osobu, která byla pravomocně odsouzena, nikoli někoho, kdo byl pouze vyšetřován tehdejší policií (SNB, StB), ale k jejímuž obvinění a následnému odsouzení nedošlo. To je – bohužel – i případ O. Havlové.

A teď k tomu podstatnému, o čem jsem se rozhodl napsat. Je to malá ochota našich politiků „pálit si prsty“ a říkat pravdu. Ale i tady se začíná blýskat na lepší časy. Velice názorně nám to předvedly dvě poslankyně Babišova hnutí/strany ANO 2011, Jana Berkovcová a její kolegyně Berenika Peštová. Tyto ženy se narodily krátce po roce 1968, a tudíž mají poněkud jiný vztah k naší minulosti, než je tomu u mladých poslanců a poslankyň. (Nejpatrnější je toto „odtržení“ od naší minulosti u mladých poslankyň „Pirátů“, které šly většinou do politiky rovnou ze školních lavic.)

Pasivitu, oportunismus a politickou indiferentnost kritizuji u Babišových „ovcí“ velmi často. Ze současných zákonodárců této strany v PS jsou aktivní pouze někteří. Jejich množství by se dalo spočítat na prstech obou rukou. Zbytek tam jen zahřívá parlamentní lavice a bere nezaslouženě vysoký plat. Pro naši demokracii nedělají tito lidé nic, pouze využívají výhod, které jsou s jejich funkcí spojeny. To je moje hlavní výhrada k většině poslanců ANO 2011. Pár lidí se může přetrhnout, aby všechno zvládli, kdežto zbytek se pouze „veze“. Pan předseda strany a premiér v jedné osobě k tomu jen mlčí. To není dobrá vizitka ani pro A. Babiše, ani pro těch pár poslanců a poslankyň, kteří něco dělají.

Nechci se opakovat, ale na druhé straně nemohu zamlčet, že existují světlé výjimky, které si zaslouží poděkování i pochvalu. V době uměle vyvolaného konfliktu mezi prezidentem republiky P. Pavlem a ministrem zahraničí P. Macinkou našly odvahu k veřejnému vyjádření podpory tohoto předsedy koaličního partnera v současné Babišově vládě jen dvě poslankyně, jejichž jméno jsem již uvedl.

Poslankyně Berenika Peštová, o níž jsem před časem již psal v podobném pochvalném duchu, vystoupila u řečnického mikrofonu v PS týž den, kdy zde promluvil i P. Macinka. Celý text jeho projevu ze dne 4. 2. 2026 SN zveřejnily krátce nato. Pro potřeby dalšího využití jsme si v redakci SN stáhli i projev B. Peštové. Ten připojuji jako přílohu k tomuto článku. Na tomto projevu je cenné to, že autorka správně pojmenovala funkci manželky dnešního prezidenta republiky („politručka“) a zpochybnila chování P. Pavla (= vstup do KSČ a souhlas s okupací ze dne 21. 8. 1968) před rokem 1989 a odmítla tuto skutečnost označit za „mladickou nerozvážnost“.

Druhá z Babišových poslankyň, Jana Berkovcová, se dlouhodobě věnuje záležitostem školství. Překvapuje mě proto, že právě ona se nestala náměstkyní na MŠMT. (Tuto funkci zastává exposlanec Z. Kettner z SPD.) Po B. Peštové je J. Berkovcová druhou političkou ANO 2011, která se nestydí pojmenovávat věci tak, jak se sluší a patří. Svědčí o tom její „tweet“ na síti X (dříve Twitter), jenž se týká P. Macinky. Její příspěvek je o to významnější, že v něm ocenila projev P. Macinky v angličtině. (Jednalo se o improvizovanou debatu na Mnichovské bezpečnostní konferenci o minulém víkendu, na níž se náš ministr zahraničí názorově střetl s bývalou americkou státní tajemnicí H. Clintonovou a polským resortním kolegou R. Sikorským.)

K tomu poznamenávám, že J. Berkovcová je učitelkou angličtiny. Není proto důvod pochybovat o jejích slovech. Zde je její vyjádření: „Zatímco Petr Macinka dokáže bez papíru a bez nápovědy brilantní angličtinou zaujmout světová média svými antimainstreamovými názory, modla pražské kavárny a hradní politručka Eva Pavlová na mezinárodním summitu zaujala jinak – listováním v papírech, koktáním, chabou angličtinou, neschopností vyjádřit se jak v češtině, natož v angličtině.“ (Síť X, 17. 2. 2026, 11:51) Zmíněný projev E. Pavlové, na nějž se odkazuje poslankyně J. Berkovcová, se uskutečnil dne 6. 9. 2023 na třetí konferenci věnované prvním dámám a gentlemanům.

Aby stanovisko této poslankyně nevyznělo tak triumfalisticky, ozvala se s obhajobou manželky prezidenta republiky bývalá poslankyně, která se již do nové Sněmovny po volbách 2025 nedostala – Lucie Potůčková (STAN). Podstatu „přestřelky“ mezi oběma političkami shrnul do titulku svého článku novinář Marek Pausz: „Pavlová je politručka,“ hájí Macinku Berkovcová. „Řekneš jí to do očí?“ vmetla exposlankyně (CNN Prima News, 18. 2. 2026, 13:58).

Ano, když chybí odvaha říkat si pravdu přímo v jednacím sále Poslanecké sněmovny, řeší to někteří politici tak, že si to „vyříkají“ aspoň na sociálních sítích. Těm ostatním, kteří i v těchto dramatických okamžicích zachovávají stoický klid, je to nejspíš jedno. Většina našich zákonodárců tam sedí hlavně kvůli těm prachům, které za své nic nedělání dostávají.

21. 2. 2026

‒ RJ ‒

─────

P. S.

Do našich televizí proniká nespisovná čeština a nikomu to nevadí!

Projev B. Peštové (viz příloha) zveřejňujeme se všemi jazykovými nedostatky, jak je zaznamenaly stenografky, jež seděly hned vedle řečnického pultíku. Hlavní chybou, které si musel všimnout i laik, je fakt, že autorka používala nespisovnou češtinu. Zdá se, že hovorový jazyk se začíná stávat běžnou součástí našeho politického života.

Dnes nám to opět potvrdil svým vystoupením v první hodině pořadu „Partie Terezie Tománkové“ (CNN Prima News, 22. 2. 2026) europoslanec Jan Farský (STAN), který tam hovořil celou dobu nespisovnou češtinou. Moderátorku ani nenapadlo, že by ho měla upozornit na nevhodnost jeho vyjadřování. Mlčela jako zařezaná. Ti dva pozvaní hosté (R. Vondráček a J. Farský) si to „moderovali“ sami a Tománkovou k tomu vůbec nepotřebovali. Podobně se překřikovali i hosté v „Otázkách Václava Moravce“ (ČT1/ČT24, 22. 2. 2026, 12:00) a moderátor se na to jen bezradně díval.

22. 2. 2026

‒ RJ ‒

─────

Příloha:

Projev poslankyně Bereniky Peštové na schůzi PS dne 4. 2. 2026

„Děkuji za slovo, pane předsedající. Já to vezmu ze začátku, já jsem si psala poznámky. Tak nejdřív na paní poslankyni Svárovskou, prostřednictvím vás. Já jsem slyšela... Můžeme si o tom myslet cokoliv, ale ten projev byl slušný, byl chronologický, nebyl emotivní, neútočný. Prostě byl to nějaký projev, který jsem bedlivě poslouchala.

K panu Hladíkovi, prostřednictvím pana předsedajícího. Vy tady na nás útočíte, že my vás kádrujeme, nechceme vám dát předsedy, místopředsedy. To je naše právo, naše právo, naše místa. Jak se vám to líbí? Je to nepříjemný, že jo. A to stejné dělá pan prezident. Taky kádruje. 

Co se týče paměti. Mně strašně vadí, když přestáváte všichni vy... takhle vytěsňovat historii, jako, jo, to mně úplně, a když se začnete tu historii přepisovat tak, jak se vám to hodí, jo. Takže když jsme byli my na základní škole v tý totalitě, tak jsme skončili někde v roce 1948, pak to tak nějak jako prošumělo ty padesátý léta, to jsme se moc nebavili.

Šedesátej osmej, taky nikdo nechtěl říct, protože nikdo si nechtěl pálit z těch učitelů ruce. Takže my teďko ve své podstatě úplně popřeme do osmdesátýho devátýho roku. Takže jestliže pan prezident je rozvědčík, byl rozvědčík. Manželka politručka, tak teď to všichni zapomeneme, protože to je hrdina, náš národní hrdina. Ne, ten váš životopis je celej, celej, vždycky ho musíte říct celej, jestliže tam máte škraloup, je celej. Mně třeba vadilo, že on vytěsnil ve svých rozhovorech tuto část svého života. 27 let není mladická nerozvážnost. Tady máte kolegyně, kterým je 22, 23, 25, 27. Já taky beru je jako hotový lidi, já k nim i tak přistupuju prostě. A pokud teď něco udělají, tak to není mladická nerozvážnost, je to jejich rozhodnutí, oni se tak rozhodli, oni tak mluví, takže mi neříkejte něco o mladické nerozvážnosti... (Předsedající: Čas.) a že si někdo něco odpracoval, ne, neodpracoval.“

(Stenozáznam PS, 4. 2. 2026, 15:30)

Odkazy na články, které souvisí s touto problematikou:

https://www.i-sn.cz/clanky/dokumenty-doby/projev-petra-macinky-na-schuzi-ps-dne-4.-2.-2026.html

https://www.i-sn.cz/clanky/sn-c.-1-2024/poslankyne-b.-pestova-nebyla-daleko-od-pravdy---.html