Železný: „Snad… snad.“ Falešná solidarita s Kroužkovou?
Pár slov úvodem
Dříve Československou, dnes Českou televizi (ČT), která o sobě bezdůvodně tvrdí, že je institucí „veřejnoprávní“, ač to neodpovídá skutečnosti, jelikož porušuje úplně všechno, co se porušit dá, sleduji dlouhá desetiletí. Za celé polistopadové období byla situace na Kavčích horách tak špatná jen dvakrát: Poprvé to bylo před 25 lety (na přelomu let 2000/2001), v dobách tzv. televizní krize, kdy se této televize umocnila tlupa samozvaných „demokratů“, kteří si ji zprivatizovali pro sebe. Byla to partička pohrobků V. Havla a jeho „kámoše“ K. Schwarzenberka, jenž je autorem památného výroku: „Televize patří těm, kdo v ní pracují.“ Tak nějak by to řekl i K. Gottwald, kdyby se té dnešní, hrůzné, doby dožil.
Druhým „zlomovým“ obdobím, kdy už to dál nejde a kdy se musí s tímto nedobrým stavem něco zásadního udělat, je právě nyní, rovněž na přelomu dvou let: 2025/2026. Děje se tak přesně po čtvrt století, kdy po volbách z října 2025 vystřídala jednu politickou garnituru zcela odlišná skupina politiků. Ti zastupují nemalou část voličů, kteří si přáli změnu – úplně všeho. Nebudu tuto situaci líčit dramatičtěji, než jaká ve skutečnosti je. Faktem nicméně zůstává, že ČT se rozhodla, a to navzdory volbám, být i nadále „hlásnou troubou“ té poražené skupiny politiků, kteří byli velmi hlasitě odmítnuti voliči i občany ‒ včetně oné „mlčící většiny“, jež k volbám nechodí ‒, a to z důvodů principiálních.
Všichni už měli těch nadutců, elitářů a „nálepkovačů“ plné zuby. Zdevastovali, co se dalo, rozkradli peníze ze státního rozpočtu a zadlužili tuto zemi na dlouhá desetiletí dopředu. Místo toho, aby zalezli někam do díry a báli se toho, kdy si pro ně přijdou policajti, aby je předvedli k výslechu za všechny ty defraudantské akce, hrají si dál na „morální majáky“ a pokračují v rozeštvávání společnosti. Se soutěží politických stran to již dávno nemá nic společného. Pokračování tohoto nebezpečného trendu vývoje, nebude-li tomu učena přítrž, může skončit jediným způsobem: občanskou válkou, jíž by se i oni stanou obětí. „Přepískli“ to a nedovedou přestat. Chybějící sebereflexi chtějí „přebít“ urputností v politickém boji, avšak i k tomu jim chybí potřebná munice.
Ano, doopravdy žijeme v nebezpečné době. Máme válku za humny, ale někteří naši politici si přesto zahrávají s myšlenkou, že bychom měli naše děti poslat do „vojny proti Rusovi“. Nejspíš proto, aby tam hrdinně zahynuli, protože jinak to skončit nemůže. Není to případ pouze naší země. S touto „ujetou“ představou politici do té doby vyspělé Evropy přivedli své státy k bankrotu, k totální destrukci národních ekonomik. Stalo se tak v důsledku toho, že se „odstřihli“ od ideologicky nežádoucích ruských energií. I oni již dávno pochopili, že je to špatně, ale chybí jim odvaha zařadit zpátečku a vrátit se k rozhodování na základě zdravého rozumu.
Na místo ekonomické stability a růstu zvolili deindustrializaci, pokračování v nesmyslných regulacích ekonomiky kvůli vidině, že zachraňují jakési „zelené ideály“. Nahradili tradiční křesťanství novým „náboženstvím“: zelenou ideologií neomarxismu. Zkrátka: namísto rozvoje, prosperity a spokojeného života svých občanů zvolili bídu, zaostávání za okolním světem a nekonečnou naštvanost svých vlastních občanů. Kam s tím chtějí dojít, to zatím není jasné. Dál než za roh vedlejší ulice to však sotva bude. Pak nutně přijde postupný konec úplně všeho. Doopravdy chceme tuto budoucnost?
Ano, nelze nevidět to, co jsem právě popsal jako aktuální stav Evropy i naší republiky. Na jedné straně chceme bojovat za lepší život pro naše potomky, ale současně se nám hroutí ten svět, v němž právě žijeme. Jen šílenec nebo osoba rozumu mdlého to odmítá vidět…
─────
Jak známo, v závěru loňského roku byla odstavena od moderování prestižního pořadu „Události“ a „Události, komentáře“ jedna z dosavadních „ikon“ televizního zpravodajství, jejíž sebevědomí hvězd se dotýká ‒ 52letá Barbora Kroužková. I já musím objektivně uznat, že patří k tomu lepšímu, co tato beznadějně prohnilá, prolhaná a propagandistická televize má. Na rozdíl od ostatních „hvězd“, které zakopávají o českou gramatiku na každém kroku, jsem tuto moderátorku nikdy nemusel kritizovat kvůli kvalitě mateřského jazyka, nýbrž z důvodů zcela jiných, a to kvůli tomu, že byla vědomě neobjektivní a ještě to dávala všem provokativně najevo.
Moderátorka B. Kroužková se v uplynulých týdnech a měsících, hlavně v posledních dvou letech, chovala hloupě a namyšleně, čímž se sama vyřadila z okruhu těch pracovníků ČT, nad nimiž chtěla vyniknout. Bohužel – nepodařilo se jí to. V poslední době provokovala až tak moc, že se opakovaně oblékala do fialových šatů, aby tím dokazovala, že ona si to může dovolit. Nakonec se ukázalo, že v prostředí ustrašených kolegů a kolegyň bylo možno provokovat pouze ve velice úzkém koridoru, ne širším než městský chodník. Poměry v ČT znovu potvrdily, že v „přelomových“ časech si lze natlouci nos poměrně snadno, zejména když je onen nedisciplinovaný jedinec skálopevně přesvědčen o své genialitě a nedotknutelnosti.
To se v konečném důsledku stalo osudným i B. Kroužkové. Její zbabělí šéfové ji sami sice nevyhodili, ale pouze „přeřadili“ na méně viditelnou pozici. Ve zpravodajství i nadále zůstává, třebaže již ohlásila, že z ČT odchází za lepším – do Respektu. (Před 30-35 lety měl tento časopis dobrý zvuk, ale dnes už žije výhradně z této dávné slávy. Zkrátka: časy okolo nás se mění a ani Respekt není výjimkou.) Tam by mohla najít potřebný klid a pokračovat v práci moderátorky.
To, za co kritizuji B. Kroužkovou i já, je fakt, že i po přeřazení na jinou pozici provokovala dál a odmítala vzít na vědomí, že i moderátoři zpravodajství se musí řídit jistými, elementárními pravidly žurnalistické práce. Nelze se chovat jako „utržený vagon“. Dokonce i po ustavení orgánů Poslanecké sněmovny (PS), jejímž novým předsedou se stal Tomio Okamura (SPD), pokračovala Kroužková ve svém útočení na lidi, které nemá ráda. Drzé, uštěpačné poznámky si tato moderátorka neodpustila ani v rozhovoru se zmíněným politikem. Okamura se sice proti tomuto neobjektivnímu tónu přímo v tomto rozhovoru ohradil, ale nebylo mu to nic platné.
Bylo proto zákonité, že bezprostředně nato přišla odveta, jež se odehrála v televizním zákulisí. Výsledek již známe: Kroužková pochopila, že tudy cesta nevede a nepovede, a proto raději zatroubila na ústup. Dne 4. 2. 2026 ohlásila, že odchází do Respektu. Pokud se domnívá, že si tím vyslouží „respekt“, musím ji zklamat. Všichni její kolegové z ČT si spíš oddechnou, že se této „štěkny“ a nedoceněné „fialové demokratky“ zbaví.
Na Kavčích horách se totiž mezitím rozhořel skrytý boj o to, kdo bude vybrán, aby mohl pokračovat v práci po provedení nezbytných změn. Zkormoucené obličeje, zoufalá snaha zachovat „kamennou tvář“ a nedat najevo jakékoliv emoce, to se totiž v posledních hodinách nedá přehlédnout. I nepoučený divák tuší, že se tam (= na Kavčích horách) něco děje. Z včerejších posměváčků, provokatérů a „hrdinů“ se mezitím staly „zmoklé slepice“, které čekají na to, kdy budou zaříznuty, aby skončily v polévce.
O situaci v ČT v době od jmenování Babišovy vlády až po oznámení o zrušení televizních poplatků jsem psal již v několika článcích z poslední doby. Ukazuje se, že vývoj jde mnohem rychleji, než si šéfové ČT a ČRo přejí. Jistě nebude nikdo čekat, až i tito nažehlení panáci vezmou na vědomí, že „časy se mění“. Nicméně jinak, než by si zaměstnanci ČT přáli. V době všeobecného šetření může sotva kdo očekávat, že blahobyt „nenažranců“ z ČT zůstane zachován. Že se tak děje především na úkor starších občanů, hlavně důchodců, pochopil už kdekdo. Jen H. Chudárkovi se to zdá být v pořádku. Mně nikoliv. „Zlatých záchodů“ se „elitáři“ z Kavčích hor u nás nedočkají: ty jsou k dispozici zatím pouze pro omezený okruh uživatelů na Ukrajině. Když „ředitel zeměkoule“ z Kyjeva dovolí…
Co se týká potřeby změn v ČT, na ty jsem poukázal již v článku s názvem: Presstituti z ČT již stačili „přešaltovat“ – nadvakrát (SN č. 12/2025, vloženo 19. 12. 2025 – viz odkaz na konci tohoto textu). Po rozhovoru s T. Okamurou jsem vyzval B. Kroužkovou k tomu, aby z ČT odešla. Jsem rád, že to pochopila a že „Titanic“ na Kavčích horách opustí dřív, než se úplně potopí. I já uznávám, že v té bídě současné české žurnalistiky by bylo ztráty jejích zkušeností škoda. U těch ostatních kolegů a kolegyň to neplatí. Ti si zaslouží, aby skončili i s tím „Titanikem“ na mořském dně. Nikdo kvůli tomu plakat nebude.
Ne všechno, co se při pohledu zvnějšku na poměry v ČT jeví jako jednoznačné, nutně takové je. Svědectvím o tom, je i článek M. Poláka v Parlamentních listech s titulkem: Železný komentoval odchod Kroužkové. Přišla mrazivá odpověď (PL, 6. 2. 2026, 10:23).
Na naší vnitropolitické scéně se doopravdy odehrávají málo zřetelné, leč pro budoucnost zásadní změny. Třebaže na Staroměstském náměstí demonstranti provolávali slávu P. Pavlovi a naopak spílali P. Macinkovi kvůli jeho „výhrůžným“ esemeskám hradnímu lobbistovi P. Kolářovi, na Ostravsku horníci prezidenta republiky vypískali a Macinku ocenili za jeho odvahu a pevný postoj. Pavel se zachoval jako typická „zelená guma“.
Každý zkušený politik přece ví, že změny se musí prosazovat postupně a především „tam dole“ – v regionech. Věděl to již komunistický premiér L. Štrougal (byl tak populární, že si i bez ochranky troufl chodit na fotbalové zápasy), který se proslavil tímto výrokem: „Jenom nenas*at horníky!“ Celou svou politickou kariéru se tím řídil. Naproti tomu komunistický rozvědčík z Hradu „Pávek“ to neví. Dobře mu tak!
Ale vraťme se k osobě Jakuba Železného, jehož pověst u veřejnosti není dlouhodobě dobrá. Tento arogantní a samolibý synek z židovsko-komunistické rodiny, který byl zvyklý na to, že se všichni podřizovali jeho „náladičkám“, za dobu od svého návratu na obrazovku, se stal přece jen viditelně skromnějším a méně drzým než dříve. Také jeho „přeřazení“ z prominentní pozice moderátora hlavních zpravodajských pořadů ČT na post moderátora dnes již zcela okrajového pořadu „Historie.cs“, který jsem i já přestal sledovat, vykonalo své. Za rok jeho působení v tomto pořadu se potvrdilo to, co jsem říkal od začátku: z užvaněného, aktivistického redaktora se „historik“ nestane. A taky se nestal.
(Jen tak na okraj: V řadě svých článků z roku 2025 jsem zdokumentoval nekonečné množství chyb a „přešlapů“, kterých se J. Železný dopustil. Zkrátka: nemá na to! Ale vzhledem k tomu, že to již skoro nikdo z diváků nesleduje, je to v podstatě jedno. Jsou to jen vyhozené peníze nás, televizních koncesionářů. Kdyby se tento „zmršený“ pořad zrušil, nikdo by to ani nepoznal.)
Když jsem si přečetl onen „tweet“ J. Železného na sociální síti X, celé mi to zapadlo do situace, o níž píšu v předešlém odstavci. Železný je rád, že je rád. Dostává peníze a může si hrát na pana Důležitého. Jiný smysl to nemá. Ještě pár let a jeho jméno nebude nikdo znát.
Přestože v ČT probíhá skrytý boj o to, kdo se zachrání a kdo bude muset z kola ven, J. Železný zareagoval i na informaci o odchodu B. Kroužkové. Jistě i on pochopil, že je to začátek velkého „exodu“, který se jen tak nezastaví. Nebude to jako za soudruha J. Zelenky, ale efekt to bude mít podobný. Zůstanou pouze ti, kteří budou vyhovovat novým podmínkám. Pro rebelanty a signatáře různých petic místo nebude. Ale dost možná v tom příštím zmatku skončí i diváky neoblíbený moderátor, prostořeký J. Železný.
Ten o odchodu B. Kroužkové informoval v tomto sdělení na síti X dne 4. 2. 2026: „Snad můžu prozradit, že mi včera (= 3. 2. 2026) přišla od Barbory Kroužkové SMS, že v České televizi končí. Snad můžu prozradit, že jsem jí odepsal, že mě to vážně mrzí. Ach jo… Přeju Ti hodně štěstí, Báro!“ (Síť X, 4. 2. 2026) Čili: žádné slzy ani náznak toho, že všichni budou za tuto kolegyni bojovat. V ČT totiž bojuje každý sám za sebe. A Kubal hlavně sám za sebe! (Že by to celé souviselo s tím, že B. Kroužková vloni nepodepsala petici na podporu P. Mrzeny?)
Kdo čekal, že se zvedne vlna odporu a že solidarita s kolegyní, která se rozhodla raději sama odejít, než by čekala na vyhazov, přeroste v televizní stávku, jíž před pár dny M. Kubal vyhrožoval, ten musí být zklamán. Zase tak moc se ty televizní primadony rády nemají. Milují především peníze, které dostávají za své posluhování mocným, a pak samy sebe.
Zaujala mě i reakce jednoho čtenáře – L. Š. Z jeho postu na síti X je zřejmé, že „vlažné“ stanovisko J. Železného chápe podobně, jak jsem o tom psal v článku o „přešaltování“: vedení ČT již začalo lézt do zadku Babišovi i Okamurovi a ve spěchu zapomnělo na lubrikant. Tož – dobré pořízení, soudruzi z Kavčích hor! Takové tajtrlíky, jaké mají ve svém čele v ČT, jsme již dlouho nezažili.
Čtenář L. Š. napsal toto: „To jsou kecy, pane Železný. Vám nevadí, že pan Kubal a spol. ničí zpravodajství ve snaze zachránit si židle, až je zestátní? Jak se tito lidé mohou klanět Xaverovi a Okamurovi? Vždycky jsem fandil ČT, ale už nemohu.“ (PL, 6. 2. 2026, 10:23).
Díky za upřímnost, pane L. Š.! Není nad to, když víme, s kým máme tu čest. Co se týká Kubala, tam to víme již dávno. Připomenu jednu epizodu, která možná unikla pozornosti většiny televizních diváků. Když krátce po zahájení války na Ukrajině (2022) posílala ČT přímo do válečné zóny své zpravodaje, navštívil Kyjev i M. Kubal, někdejší zpravodaj na Blízkém a Středním východě, který byl dokonce zajat (a díky tomu se stal „hrdinou“).
Někdy na jaře 2022 natočil Kubal hodinový rozhovor s V. Zelenským i s jeho manželkou. Totéž zopakoval i se starostou Kyjeva – bývalým boxerem V. Kličkem. Z tohoto rozhovoru byla nejúsměvnější ta část, v níž Kličko vzpomínal na to, kterak se svými rodiči (otec byl důstojníkem Sovětské armády) trávil část svého dětství v Mimoni na Českolipsku, kde byly umístěny jednotky sovětských okupantů. Kdo čekal, že Kubal nějak zareaguje na tuto vzpomínku, ten se jednoduše nedočkal. Bylo ticho po pěšině a pak se řeč stočila k jinému tématu. Tehdy Kubal předvedl názorně, co je zač. Nebyl schopen nijak reagovat: ani kladně, ani záporně. A tento zbabělec, sloužící bývalým okupantům, se stal šéfem redakce zpravodajství ČT! To nevymyslíš!
A ještě jeden příklad z pozdější doby. Týká se novoročních projevů P. Pavla. V r. 2024 (po necelém roce působení ve funkci prezidenta republiky) pronášela hlava státu svůj první projev z balkonu prezidentské kanceláře. Ten vstoupil do dějin díky slavnostnímu projevu V. Havla bezprostředně po zvolení dne 29. 12. 1989.
Druhý novoroční projev pronášel P. Pavel u vchodu do Matyášovy brány na I. hradním nádvoří Pražského hradu. Po levé ruce P. Pavla stál stožár, na němž vlála vlajka. Nikoliv česká, ale ukrajinská. (Co je to jiného než jasný případ vlastizrady v přímém přenosu?) Celá tato akce byla tehdy, 1. 1. 2025, vysílána „živě“. Asistovala u toho tato trojice pracovníků ČT (na fotografii zleva): P. Mrzena, F. Lutonský a M. Kubal. Je dobré si to připomenout, abychom věděli, kdo je kdo! Tuto akci tehdy kritizovala na sociálních sítích „vyhozená“ redaktorka N. Fridrichová, na jejímž odchodu z ČT měl prý Kubal lví podíl. Ona také zveřejnila tuto fotografii.
Třetí novoroční projev P. Pavla byl natočen ještě před Vánocemi (23. 12. 2025), a to v zahradách Pražského hradu. Tak šel čas s prezidentem republiky: od deseti k pěti, od demokracie k nové nesvobodě.
6. 2. 2026
‒ RJ ‒
─────
Odkazy na články o situaci v ČT:
https://www.i-sn.cz/clanky/sn-c.-10-2025/nad-ceskou-televizi-jsem-jiz-definitivne-zlomil-hul.html
https://www.i-sn.cz/clanky/sn-c.-9-2024/o----moralnim-kompasu----rozvedcika----pavka----z-hradu.html
