Svobodné noviny na internetu

KDU-ČSL? Strana, kterou nikdo nevolí ani nepotřebuje…

1. 6. 2025

Aleš Dufek: „Prý jsme mrtvá strana!“

Na svém facebookovém profilu v těchto dnech zveřejnil tento předseda poslaneckého klubu KDU-ČSL následující sdělení:

„Prý jsme mrtvá strana, ta KDU-ČSL, prohlásil dnes poslanec Petr Gazdík.

Před chvílí jsem jako předseda okresního výboru Zlín přijal do strany čtyři nové členy. Počet zastupitelů za KDU-ČSL v České republice převyšuje počet řadových členů hnutí STAN…

A navíc, k tomu zmrtvýchvstání, se někdy lépe, někdy hůře, hlásíme.“ (PL, 17. 5. 2025, 16:14)

Chápu předsedu poslaneckého klubu strany, která je oficiálně (podle „cinknutých“ výzkumů volebních preferencí) kdesi okolo 2 procent, spíše však někde okolo „nuly“ nebo možná již v záporných číslech, že se mu pravdivé konstatování jeho poslaneckého kolegy ze Zlínského kraje (bývalý vesnický učitel P. Gazdík pochází ze Suché Lozi na Uherskobrodsku) nelíbí. Což o to! Pravda bývá v politice nepohodlná a většina politiků si ji nerada připouští.

Někdejší „křesťanská“ strana, KDU-ČSL, která se sice znovu dostala do Sněmovny poté, kdy z ní po volbách z r. 2010 vypadla, patří sice dnes k nejstarším parlamentním stranám (vznikla v r. 1919), avšak postupně se jí podařilo opustit jak svůj tradiční program, opírající se o nábožensky založené voliče z venkova, tak i tyto voliče. Současné vedení této strany usilovně v posledních deseti letech pracovalo na tom, aby se tato strana pokusila získat i voliče z měst, podobně jak to stejně usilovně udělali progresivisté z dnešní SOCDEM (dříve ČSSD). Výsledek tohoto „sociálního inženýrství“ známe: sociální demokraté v r. 2021 spolu s KSČM vypadli z PS. A nejen to. Od té doby je neúspěchy stíhají i ve všech ostatních volbách: od evropských, přes krajské až po ty senátní.

Na tutéž trajektorii se dostali i lidovci: také jejich volební výsledky jsou rok od roku horší a horší, dokonce i na komunální úrovni. Politikům KDU-ČSL se přihodilo totéž, co postihlo „socany“. Příliš si věřili a podcenili skutečnost, že český volič bývá přelétavý, a když vidí, jak ta „jeho“ strana vrší jednu chybu na druhou, dá raději přednost „změně“.

Dnes je zřejmé, že lidovce nezachrání ani jejich početná členská základna. Na to už se „nehraje“ a voliče to v podstatě nezajímá. Dokonce ani to, že lidovci mají na krajské a komunální úrovni zatím bezkonkurenční počet zastupitelů včetně starostů měst a obcí. Ano, to, co tvrdí A. Dufek, je pravda, ale nic to neznamená. Na konci r. 2023 měla KDU-ČSL celkem 19 174 členů; je to sice nejvíc ze všech parlamentních stran, ale svědčí to o jediném: členská základna si neumí na vedení své strany vynutit lepší výsledky dosahované na nejvyšší politické úrovni. Nedokáže se dokonce ani zbavit tohoto neschopného vedení. Co potom s takovou stranou? Jedině rozpustit a vypustit!.

V dnešní turbulentní době, kdy se přestalo „hrát“ na včerejší úspěchy, protože politici mnoha stran denně prokazují, že neumí vládnout a nejsou pro tuto zemi žádným přínosem, občané a voliči slyší na jiné „výzvy“. Použil jsem toto mnou neoblíbené slovo záměrně. Lépe než co jiného vystihuje stav naší společnosti. Občany již přestaly zajímat sliby, které nikdo neplní a jichž se běžný občan „nenají“, ale upřednostňují jiné hodnoty.

Začali se pozorně dívat okolo sebe a s hrůzou zjišťují, že jsme se za poslední bezmála čtyři roky „bačování“ Fialovy vlády neposunuli vpřed ani o milimetr. Naopak: život lidí se zhoršil, životní náklady neúměrně vzrostly (někdy i mnohonásobně), dostupnost péče a služeb v oblasti školství a zdravotnictví se výrazně snížila, kdežto byrokracie a obtěžování občanů ze strany státu se staly přitěžujícím faktorem. Náš život se nezlepšuje, ale naopak zhoršuje. Změnit to může jedině nová politická garnitura, která by měla vzejít z podzimních parlamentních voleb.

Tento trend je natolik varovný, že může ohrozit budoucnost celé země. Bude záležet na tom, co si z toho vezmou dnešní mladí. Až začnou masově prchat do jiných částí světa, kde se žije líp, bude pozdě. Konat je třeba teď a tady. Zkrátka: fungování polistopadového režimu je natolik špatné, že tento byrokratický moloch uvízl na mělčině. Jsme na konci, a proto je lépe se poohlédnout po nějakém novém modelu řízení věcí veřejných. S dosavadními politiky to nejspíš nepůjde.

Chápu A. Dufka, který je profesí advokát a do politiky zřejmě zabloudil omylem, že se mu pravda o jeho „mrtvé“ straně z úst kolegy, navíc krajana z téhož regionu, nelíbí. Ano, KDU-ČSL je tradiční strana, která dlouhá desetiletí mívala solidní volební výsledky v Jihomoravském a Zlínském kraji. Tam se vítězství vždy spíše bralo jako samozřejmost. Dnes už to neplatí. Ostatně – dnes již neplatí skoro nic, okolo čeho se točila politika celého polistopadového období. Ubývá nejen členů této strany, ale i voličů.

Rozumím nervozitě, jež vládne momentálně v KDU-ČSL. Na společné kandidátce SPOLU nemají téměř žádnou šanci. Počkejme si, jak dopadnou závody k „kroužkování“. Budou-li lidovci úspěšnější než ODS, pak to bude znamenat okamžitý konec nejen této koalice, ale „zemětřesení“, které pak nastane, může vést až ke změně systému vládnutí.

Ano, to bude ona „změna režimu“, které se teď děsí politici Fialovy koalice a s níž počítají i někteří kandidáti volebního uskupení „Stačilo!“ či menších stran na kandidátce SPD. Všichni dobře tušíme, že nadcházející volby patrně přinesou změny větší, než jsme dnes schopni připustit. Jsou však doopravdy nutné. Polistopadový režim je u konce: vyčerpal se a nový ještě nemáme. Je třeba na jeho podobě začít v předstihu a intenzivně pracovat.

[Na konci minulého volebního období měly strany zastoupené v PS tento počet členů: ODS – 12 500; TOP 09 – 2 481; KDU-ČSL – 21 234; STAN – 1921; Piráti – 1179 a ČSSD – 9 448. Na konci roku 2023 měla KDU-ČSL 19 174 členů a KSČM 18 307 členů. Lidovci získali v krajských volbách 2022 nejvyšší počet zastupitelů: 3 092, z toho 402 je mladších 35 let. Je to sice zajímavá věc, kterou lze v ateistické zemi jen těžko pochopit a vysvětlit, avšak na celkových výsledcích v celostátních volbách to pozici KDU-ČSL nijak neposiluje.]

─────

Chtěl zaujmout jako řečník, ale moc se mu to nepovedlo…

Jméno dlouholetého starosty Starého Města u Uh. Hradiště, Josefa Bazaly (KDU-ČSL), samozřejmě znám: jako rodák ze Zlínského kraje i jako chalupář, který na Uherskohradišťsku část roku pobývá. Do komunální politiky se tento bývalý zaměstnanec podniku Let Kunovice zapojil již v r. 1998; od roku 2006 až do r. 2021 jako starosta (po r. 2021 jako místostarosta) již zmíněné obce. V r. 2020 byl J. Bazala zvolen do Senátu – namísto dosavadního zástupce tohoto regionu, podnikatele I. Valenty.

Mám-li být upřímný, za celou dobu, po kterou tento politik zahřívá příslušnou sedačku v horní komoře parlamentu, jsem si nevšiml ničeho důležitého, co by tam vykonal. To, že se stal místopředsedou senátorského klubu KDU-ČSL, je pouze formální záležitost: někdo to dělat musí. A stejně jako předseda dotyčného klubu, J. Klement, patří k těm „tichým“ a nenápadným senátorům, kteří na sebe příliš neupozorňují, je na tom podobně i J. Bazala. Jediné, zač je možno tohoto politika pochválit, je fakt, že se věnuje folklóru.

[Ostatně ‒ i jeden z jeho předchůdců, Ing. Josef Vaculík, jehož senátorskou kariéru (2002-2008, obvod č. 81 – Uh. Hradiště) přerušila dopravní nehoda v r. 2008, byl velkým milovníkem folklóru. Jak si dobře pamatuji, pravidelně zajišťoval vystoupení folklorních souborů pro ostatní senátory přímo ve Valdštejnském paláci. Po rekonvalescenci se J. Vaculík již do vysoké politiky nevrátil: v letech 1998-2022 byl zastupitelem Starého Města.]

Důvod, proč jsem se rozhodl upřít pozornost k tomuto docela „neviditelnému“ senátorovi, J. Bazalovi, od jehož zvolení si v r. 2020 místní slibovali div ne zázraky, je prostý: jeho projev před ostatními senátory, který následně zveřejnil deník „ParlamentníListy.cz“ mě zaujal natolik, že jsem neodolal a rád jej nabídnu i čtenářům SN. Nemám rozhodně v úmyslu tohoto politika shazovat, protože o mnoho lépe na tom nejsou ani jiní jeho kolegové, o poslancích PS ani nemluvě.

Byl bych rád, kdyby si tento politik, když už se rozhodne oslovit své kolegy krátkým projevem, uvědomil, že základní podmínkou u improvizovaných proslovů a projevů je skutečnost, že si jeho autor alespoň promyslí, o čem bude hovořit. I zkušený řečník si většinou napíše pár bodů, čeho se jeho řeč bude týkat, a pak hovoří „spatra“. Méně zkušení řečníci nic nepokazí, když si celý projev vyhotoví písemně a jen tu a tam se do něj podívají. Mít písemnou předlohu před sebou není nic zahanbujícího: plní podpůrnou roli a má význam hlavně psychologický. Vůbec nejhorší typ řečníka je ten, který plácá, co mu slina na jazyk přinese. Nevím, jak tomu bylo v případě J. Bazaly, ale vypadá to na ten třetí případ.

(Také ve vrcholné politice jsme svědky nadužívání nepřipravených mluvených projevů: vyniká v tom P. Pavel a M. Vystrčil. Dokonce už i P. Fiala si dne 29. 5. 2025 ve svém projevu na sněmu Hospodářské komory vzal s sebou písemnou předlohu toho, o čem bude hovořit. Zachoval se profesionálně a za to ho chválím.)

V případě projevů našich politiků, které bývají přenášeny Českou televizí, je třeba si dát pozor na to, aby tento projev měl patu a hlavu, aby tam řečník neplácal nesmysly, ale hlavně: aby tomuto projevu rozuměla i poslední babička ze zapadlé vísky, která má 5 tříd obecných a 3 třídy měšťanky, jak bývalo dříve běžné.

Já – jako učitel češtiny s desítkami let pedagogické praxe – jsem byl zvyklý na poměrně přísné posuzování nejen písemných, ale i mluvených projevů. To, co senátorům přednesl J. Bazala, se obvykle nazývá: „slovní průjem“. V hospodě, kde už mají štamgasti hodně upito, to tak nevadí, ale v Senátu či v PS by to vadit mělo. Zvykli jsme si na to, že tam dnes již nevadí ani sprosté nadávky vůči jiným politikům. Naše politická scéna za 35 let polistopadového režimu neobyčejně zhrubla a klesla na úroveň hospody 5. cenové skupiny, kterou nejlépe charakterizují popelníky přetékající vajgly a pivem polité ubrusy. Já si občas připadám, když se na ty politické estrády dívám, jako ve druhém suterénu takovéto knajpy.

To, za co kritizuji J. Bazalu, který na rozdíl od jiných politiků nemá vysokoškolské vzdělání, lze pochopit. Proto ani já nebudu jeho řeč hodnotit tak přísně – jako v případě vysokoškolsky vzdělaných politiků, kteří si hrají na „morální majáky“ dneška, ale jejichž projevy jsou plné gramatických či stylistických chyb. Přesto dám J. Bazalovi dobrou radu: příště by si to měl lépe připravit. Všichni jsme chybující a všichni se učíme celý život. To platí pro všechny ‒včetně mé osoby.

A teď bez komentáře přebírám celý text projevu, který J. Bazala přednesl v Senátu PČR. Deník „ParlamentníListy.cz“ jej zveřejnil pod tímto titulkem: Bazala (KDU-ČSL): Spravedlnost není spravedlivá pro všechny (PL, 22. 5. 2025, 21:03).

Projev na 10. schůzi Senátu 22. května 2025 k zákonu o podpoře bydlení

„Vážený pane předsedající, pana ministře,

Já asi úplně na začátek bych řekl, že chci dát tomuto zákonu šanci, aby vešel v platnost. Jsem členem podvýboru pro bydlení i členem výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Když bylo hlasování, zda tento zákon podpořit nebo nepodpořit, vždy jsem hlasoval pro, s různými nemístnými poznámkami, které asi nebudu mít odvahu tady sdělit.

Ale v každém případě bych chtěl možný reagovat na tu spravedlnost, která tady předřečníky byla vzpomenuta. Ona ta spravedlnost nikdy nebude spravedlivá pro všechny, protože my všichni jsme z masa a kostí a nějak jsme se narodili. Každý máme své jiné potřeby, ne schopnosti, jiné nedostatky, jiné neduhy. Ti, co jsou silnější, zdravější, schopnější, by měli umět pomoci těm, kterým to nebylo dáno, nebo jim životní situace se zkomplikovala.

Já pocházím, jsem narozen v rodinném domě, kde se ty nemovitosti dědí z generace na generaci. Úkolem bylo je vždycky nějak zvelebovat a posunovat je dál. Znám spoustu lidí, kteří měli tu samou možnost, a nepodařilo se jim to. Nepodařilo se jim to z toho důvodu, že se třeba rozvedli, přišli o zaměstnání, nebyli zdraví, a znám taky případy, kdy se dědila nemovitost z generace na generaci, přišla tam nevěsta nebo manžel nový, a ten všechny ty peníze prohrál v hracích přístrojích, v hracích automatech, a dostal se do toho systému, který my tady teď řešíme. Republika je košatá v uvozovkách, na jedné straně bohaté kraje, na druhé straně kraje chudobné, které prostě nemají tu příležitost, a tím pádem se tam stěhují i částečně problémoví lidé.

Já bych, vnímám to aspoň takto, že jestli někdo má zodpovědnost za ty kraje a regiony, z mého pohledu jsou to i hejtmani a hejtmanky a starostové a primátoři a podobně, jakým způsobem rozvíjí ten region, jaké připravují projekty atd. To není jenom to centrální řízení, ale je to i obecní. Protože jsem dělal starostu dlouhou dobu, samozřejmě vím, že na tu státní správu ten centrální úřad nikdy nepřinese plné finanční prostředky. Je to i z toho důvodu, že tam vlastně ti úředníci v té samosprávě sedí, že tam všichni stejně topí a tak dál, proto ten stát vlastně nepřispívá úplně ty plné finanční prostředky jako takové.

A teď ještě k tomu, zda využijí vlastníci volných bytů, které mají ne proto, že by za každou cenu chtěli pronajímat, ale proto, aby nějakým způsobem, než dávat finanční prostředky, které vydělají a nepotřebují, do nějakých podílových fondů, kampeliček atd., tak je radši investují do bytů, které raději nepronajímají, protože si je nechávají jako jakousi finanční rezervu, kterou budou potřebovat, když třeba jejich děti dorostou a budou si chtít koupit ne v nějaké vesnici na Moravě nebo v Čechách, ale zrovna v těch středních Čechách, které jsou určitě výhodné.

Co se týká těch nedostatků a těchto věcí, které tady zazněly, určitě jsou. Žádná norma nebude samospásná.

Takže za mě si myslím, že bychom měli udělat vše pro to, abychom těm lidem, kteří neměli to štěstí a nejsou na ně tak nastaveni, tam já to vidím, právě ten koordinátor z mého pohledu je velmi, velmi významný, aby těm lidem částečně radil, co mají dělat, jakým způsobem se mají udělat, jakým způsobem se mají zachovat, jestli si vůbec něco takového můžou dovolit a podobně.

Přes všechny ty nedostatky, nechci se vyjadřovat ke kolegům ze severní Moravy, protože ta situace při jejich získání bytového fondu byla prostě jiná než tak, jak byla v jiných městech, kde prostě ti lidé na to, kteří bydleli v těch nájemních bytech, ty finanční prostředky měli. Města je rozprodala proto, aby mohla třeba dodělat kanalizace, infrastrukturu a nemusela opravovat bytové fondy. Těch případů je strašné množství as mohli bychom to zde rozvádět. Nemyslím si taky, nebo osobně s ministerstvem práce a sociálních věcí, protože to do sebe vzájemně zapadá, tak si myslím, že ta norma dává smysl, a proto jsem připraven ji podpořit.

Děkuji vám za pozornost.“

Taky jste tomu moc nerozuměli a nečetlo se vám to dobře? I to se občas stává, zvláště když kdosi chce něco sdělit, ale neví, jak to má udělat. Nestačí jen poskládat slova do vět, ale je nutno docílit toho, aby tyto věty dávaly i smysl. Někdy je to doopravdy ve stylu: v jedné větě o voze a v jiné o koze. Některá souvětí jsou navíc tak komplikovaná a nesrozumitelná, že i jako češtinář jsem se v nich „ztrácel“. Zdá se, že i tady platí totéž, co v PS, že totiž ty kecy zřejmě nikdo neposlouchá, a proto ani neprotestuje.

─────

Lidovci už „jedou“ na vlastní triko?

O tom, že koalice SPOLU, do jejíhož čela se postavil ještě před parlamentními volbami 2021 předseda ODS P. Fiala, je „mrtvě narozeným dítětem“, jsem psal již v době jejího vzniku. Jsem rád, že oprávněnost mé tehdejší skepse byla potvrzena následným vývojem. Dnes již každý vidí, co v té době neviděl nebo nechtěl vidět: koalice SPOLU je projekt uměle udržovaný „na přístrojích“, aby bylo s čím jít do voleb, protože jednotlivé strany, tvořící tuto koalici, by neměly žádnou šanci. Obě malé strany (TOP 09, KDU-ČSL) si to dobře spočítaly: již v době voleb 2021 byly spolehlivě pod pěti procenty a se silnou ODS mohly dělat „ramena“.

Ostatně – onen volební výsledek v podobě „přestřeleného“ počtu mandátů, které v minulosti tyto strany nikdy neměly, byly jen „odměnou“ za loajalitu a aktivní spolupráci na tomto politickém projektu. ODS se tehdy dobrovolně vzdala mandátů, které by jinak připadly jí, aby mohla budit dojem, jak je koalice SPOLU soudržná, silná a perspektivní. („Fialovci“ dokonce počítali s tím, že u moci budou osm let. Možná tomuto nesmyslu, který je v rozporu s poznatky politologie, věří dodnes. Tito politici jen potvrzují, jak nízké IQ mají. Zapomněli totiž na ten nejpodstatnější element fungování zastupitelské demokracie, totiž na voliče a jejich rozhodování.)

Celé to bylo jen dopředu zrežírované politické divadýlko. Nic z toho nebyla pravda. To se ukázalo již krátce po volbách 2021, kdy v prvním povolebním výzkumu volebních preferencí získala KDU-ČSL pouze 2,5 procenta. U TOP 09 se o skutečně dosažených procentech preferencí lhalo a lže i nadále ‒ až do těchto dnů.

Čtyři roky předstírání, jak se koalici SPOLU daří a jak se opět připravuje na opakované vítězství v letošních parlamentních volbách začátkem října 2025, se stalo součástí kulis Fialovy „Potěmkinovy vesnice“ zvané Česká republika. Všichni přece dobře vědí, že je to lež, ale do televizních kamer se ze zvyku raději usmívají a plácají se navzájem po ramenou, jak jsou dobří. Mnoho se mezitím změnilo jak v obou „pidistraničkách“, tak i v samotné ODS. Tato strana byla kdysi schopna vyhrávat volby s třicetiprocentním ziskem. Ještě v r. 2021 si troufala atakovat 20% laťku. Dnes je z této věhlasné partaje politický pahýl, ohlodaná kost, na kterou se těší další hladoví „psi“ z naší politické smečky.

Všechno to má na svědomí nezodpovědný politický snílek, který si hraje na politologa, třebaže vystudoval něco jiného – premiér P. Fiala. Až budou po podzimních volbách sečteny odevzdané hlasy, dost možná se dožijeme toho, že ODS zmizí pod pětiprocentní hranicí, potřebnou pro vstup do Poslanecké sněmovny, a že se propadne mezi ostatní mimoparlamentní strany. Snad se ještě pár kandidátů v komunálních volbách probojuje do některého z obecních zastupitelstev, avšak s celostátní politikou bude konec.

Po celou dobu existence koalice SPOLU využívali politici prohnilé KDU-ČSL onu účelově splácanou koalici „do mrtě“. Sobecky prosazovali své stranické zájmy a dokázali zobchodovat i pozici svých ministrů: Jurečka (MPSV) byl ochoten prosazovat sebevětší nesmysly z oblasti pracovně-právní i okolo tzv. důchodové reformy. Ministr P. Hladík (MŽP) zase protlačoval veškerou agendu, kterou po nás požadoval v rámci plnění Green Dealu Brusel. Podobně se choval i neschopný teolog na pozici ministra zemědělství, M. Výborný, který svěřenému resortu vůbec nerozumí, ale pouze slepě plní všechno, co po něm EU chce. Takové „odborníky“ nabídli prohnilí lidovci Fialově vládě. Nelze se pak divit, že to nefungovalo: politická, proukrajinská „loutka“ z Brna se obklopila samými mocichtivými diletanty.

Všichni jsou to kolaboranti s Bruselem, kteří navíc podporují ty nejreakčnější kroky, které za 35 let žádná politická reprezentace nedokázala ve vládě ani v parlamentu prosadit. Lidovcům se to podařilo. Jako odměnu za odhlasování smlouvy s Vatikánem („konkordát“) schválila Fialova vláda na post velvyslance u Svatého stolce někdejšího neúspěšného europoslance Pavla Svobodu. K rozhovoru s ním byl do Vatikánu z Prahy vyslán redaktor Jiří Václavek z ČT. Svoboda si na tu parádu oblékl fialový oblek se stejně barevným motýlkem. Kam se na něj hrabe motýl Emanuel!

Přes všechny tyto zjevné i zatím utajené „úspěchy“, které si politici KDU-ČSL náležitě vychutnávají, je i z chování poslanců cítit, že konec koalice SPOLU se blíží a že vítězství ve volbách věří jen málokdo. Tomu ostatně odpovídá i fakt, že KDU-ČSL má ve 14 volebních krajích pouze dva lídry pro 1. místo na společné kandidátce (Výborný, Jurečka); ostatní politici na těchto kandidátkách jsou jen do počtu.

Jisté je jedno: ODS bude chtít „zvítězit“ a zajistit si alespoň pár mandátů pro své věrné funkcionáře. Něco budou chtít uhrát i poslanci TOP 09 a KDU-ČSL, a to dříve, než skončí v propadlišti dějin. U TOP 09 může uspět pouze poslanec M. O. Havel, kdežto ostatní žádnou šanci nemají. (S NeanDr. J. Jakobem mohou akorát prohrát.) Podobně je tomu i u lidovců. Dá se předpokládat, že voliči ODS „překroužkují“ i oba lidovecké lídry (Výborný, Jurečka) v jejich volebním kraji. Zkrátka: bude to „masakr“. Všichni budou „kroužkovat“ jako o život.

U vědomí toho, co je v závěrečných měsících existence této koalice čeká, začali někteří politici KDU-ČSL dělat samostatnou „politiku“. Jako „křesťanská“ strana využili maximálně ke zviditelnění své strany jak pohřbu papeže Františka, tak i nástupu nového pontifika Lva XIV. Nepohrdli žádnou z nabízených příležitostí, aby se dostali do jeho blízkosti. Kalkulovali dokonce i s tím, že tento americký duchovní zná i české prostředí. (Během svého působení v Chicagu, kde je tradičně silná česko-slovenská komunita, se nepochybně setkal i s našimi krajany.)

Aktivita lidoveckých politiků v době pohřbu papeže Františka, ale i v průběhu slavnostního uvedení do funkce papeže nového se neobyčejně zvýšila. (Organizátoři této ceremonie podlehli importovanému nátlaku z Ameriky a začali označovat obřad uvedení papeže do úřadu jako „inauguraci“, nikoli „intronizaci“, jak to bylo až doposud a jak je to správně. Ještě papež František byl „intronizován“. Nový papež už nikoliv. Co tato terminologická změna ve skutečnosti znamená, to ukáže až čas. Není dobré ani žádoucí, aby tradiční instituce začínaly podléhat nejrůznějším módám. To obvykle nekončí dobře.)

Po M. Jurečkovi, který se na pohřbu setkal s bývalým americkým prezidentem J. Bidenem, jakož i po návštěvě M. Výborného na slavnostním uvedení nového papeže do úřadu, vypravili se do Vatikánu i další dva vysocí funkcionáři KDU-ČSL: P. Hladík a F. Talíř. Oba se rozhodli napodobit jihomoravského hejtmana J. Grolicha, který v r. 2021, po ničivém tornádu na jižní Moravě, navštívil Vatikán a nechal si tam od tehdejšího papeže Františka požehnat několik dřevěných křížků, které pak věnoval postiženým obcím na Břeclavsku a Hodonínsku. Měla to být trvalá upomínka na tuto živelní katastrofu. Grolich se tím pouze zviditelňoval, protože na nápravu škod měl rozhodující vliv nikoli Krajský úřad v Brně, nýbrž centrální vláda v Praze.

Podobný postup osobního zviditelňování se rozhodli napodobit oba jmenovaní politici ze současné vládní koalice – ministr životního prostředí Petr Hladík a jeho politický náměstek František Talíř. (Tuto funkci mu Hladík nabídl na zbývající měsíce existence této vlády poté, kdy z Fialova kabinetu i z jednotlivých ministerstev odešli politici „Pirátů“ a kdy Talíř neuspěl v krajských volbách na podzim loňského roku.) Oba tito politici využili uvedení nového papeže Lva XIV. do úřadu a po vzoru papeže předchozího, Františka, si nechali od něho požehnat dva předměty pro ČR. Spolehli se na to, že tento papež má již déletrvající vztah k českým zemím (a hlavně k Moravě), například ke členům řádu augustiniánů.

Na přiložených fotografiích žehná papež Lev XIV. dvěma předmětům: První fotografie ho zachycuje, kterak žehná základnímu kameni ke kapli sv. Jakuba v Zubřicích na Českokrumlovsku. (Tento kámen drží ve svých rukou F. Talíř.) Objekt kaple bude stát na pozemku, který patří rodině F. Talíře. Jsme svědky nové doby: již i soukromé osoby si stavějí kaple! Je to další důkaz návratu do středověku?

Druhá fotografie zachycuje papeže Lva XIV. v přítomnosti P. Hladíka (v pozadí je vidět náměstí sv. Petra ve Vatikánu): papež žehná základnímu kameni (spíše destičce, která bude u tohoto objektu umístěna) k projektu zatím nejnovější Chráněné krajinné oblasti (CHKO) „Soutok“ na Břeclavsku. Jedná se o soutok řek Moravy a Dyje (říká se mu Moravská Amazonie), který je zároveň trojmezím ČR, Rakouska a Slovenska. Uvedená CHKO byla schválena vládou dne 15. 1. 2025, a to s platností od 1. 7. 2025.

papez-zehna-zakladnimu-kameni-kaple-sv-jakuba-v-zubcicich--talir.jpg

30. 5. 2025

‒ RJ ‒

─────

P. S.

Poslanci zamítli návrh na vyznamenání politické vězně J. Bašty!

Kdyby mně ještě za života mého spolužáka z vysoké školy, Jaroslava Bašty, někdo řekl, že se to jednou stane, nevěřil bych tomu. Ve středu dne 28. 5. 2025 se to doopravdy stalo. Dokonce se o tom opakovaně hlasovalo. Zatímco slovenská herečka (proč vyznamenáváme Slováky, kteří pomlouvají český národ, jako tato „veleumělkyně“?) Magda Vášáryová, byla pro jistotu schválena až na potřetí, Bašta byl nejprve schválen (hlasování č. 132: přihlášených 165, pro 84, proti 6, návrh byl přijat), aby po několika minutách bylo toto hlasování zpochybněno. V opakovaném hlasování č. 134 byl pak návrh na udělení vyznamenání „Za zásluhy“ pro tohoto politika zamítnut (přihlášených 161, pro 80, proti 6, návrh byl zamítnut).

Vznikla tak paradoxní situace: bývalý disident a signatář Charty 77, Jaroslav Bašta (1948-2024), člen vlády M. Zemana a bývalý velvyslanec v Rusku (2000-2005) a na Ukrajině (2007-2010), byl poslanci, v jejichž řadách není jediný skutečný protikomunistický odbojář (Bendu k nim nepočítám, protože to je pouze syn známého disidenta, jehož odbojová činnost je notně přeceňována: měli jsme u nás významnější a zároveň nezpochybnitelné protikomunistické bojovníky), odmítnut, kdežto normalizační slovenská „hérečka“ M. Vašáryová, která v r. 1977 podepsala tzv. Antichartu, byla na vysoké státní vyznamenání navržena. Je to obrovská ostuda. Poslanci by si měli uvědomit, čeho se dopustili, a svůj omyl napravit. Jak dokládá hlasování o Kamile Bendové, matce zmíněného poslance Marka Bendy, mohla se většina poslanců napříč stranami přetrhnout, aby se těm „fialovým kašparům“ ze Strakovky zavděčila.

Čtenáři se mohou sami přesvědčit o tom, jak kdo hlasoval (viz první dva odkazy za tímto článkem). Pro vyznamenání J. Bašty hlasoval jediný poslanec ODS – K. Haas. Za to mu patří pochvala i moje poděkování. Baštovi to sice již nepomůže, ale Haas tím prokázal, že není takový křivák, jak jsem si o něm původně myslel na základě jeho hlasování o ukrajinském nacistovi J. Hunkovi z roku 2023. Tentokrát se většina poslanců ODS zdržela hlasování, aby Bašta nedostal dost hlasů. I tak se to dá dělat. Demokracie nemůže za to, že velká část politiků jsou bezcharakterní darebáci, kteří se neštítí pobírat peníze daňových poplatníků za činnost, jež škodí občanům této země. Je třeba připomenout, že zemští škůdci a vlastizrádci v našich dějinách vždy končili na popravišti.

Dovolím si ještě uvést několik faktů ze života výše jmenované osoby, navržené na vysoké státní vyznamenání. Student archeologie na FF UK Praha, J. Bašta, se po Srpnu 1968 zařadil mezi první oběti normalizačního režimu. V té době se stal členem ultralevicové organizace studentů (Hnutí revoluční mládeže), kterou vedl Petr Uhl a jehož členkou byla i Petruška Šustrová. (Také ona studovala na FF UK a byla následně ze školy vyhozena.) Všichni jmenovaní byli v r. 1970 zatčeni Státní bezpečností (StB) a následně odsouzeni za tzv. protistátní činnost. Bašta dostal v r. 1971 trest odnětí svobody ve výši 2,5 roku nepodmíněně („natvrdo“). Poté, kdy se vrátil z vězení, mohl pracovat výhradně v dělnických profesích, těsně před změnou režimu i jako technik. Již v prosinci 1976 se stal jedním z prvních signatářů Charty 77. Třebaže mu nebylo umožněno, aby pokračoval ve studiu, z něhož byl po zatčení vyloučen, věnoval se v období tzv. normalizace soukromě vědecké práci v oboru archeologie.

Novou kapitolou v jeho životě se staly události z konce roku 1989. Bašta se začal plně angažovat ve prospěch nového režimu, a to nejprve na Úřadu pro ochranu ústavy a demokracie, později jako předseda tzv. lustrační komise. V r. 1994 vstoupil do ČSSD a o dva roky později byl zvolen poslancem za tuto stranu. Mandát ve Sněmovně obhájil v r. 1998, kdy se stal členem Zemanovy vlády: v letech 1998-2000 byl ministrem bez portfeje. Následně vstoupil do diplomatických služeb: nejprve jako velvyslanec v Rusku (2000-2005) a později i na Ukrajině (2007-2010). V mezidobí mezi těmito diplomatickými posty (2005-2007) zastával funkci náměstka ministra zahraničí. Po vystoupení z ČSSD byl v r. 2021 zvolen do PS za SPD. V r. 2023 se zúčastnil jako nominant této strany prezidentských voleb: skončil na pátém místě se ziskem 248 375 hlasů (4,45 %).

basta-s-putinem--9.-11.-2000-.jpg Zamítnutí Baštova jména může souviset jak s touto účastí v prezidentském zápolení (asi to někdo nedokázal „vydýchat“), tak i s faktem, že byl velvyslancem v Rusku a na Ukrajině. Přitěžující okolností může být i fotografie, zveřejněná u jeho hesla na Wikipedii, na níž je zachycen dne 9. 11. 2000 spolu s nedávno zvoleným ruským prezidentem V. Putinem.