O čem psala Eva Šternová-Kantůrková před 75 lety?
Pokud vám slovník některých našich politiků a novinářů připomíná jazyk, jakým se vyjadřovali držitelé moci krátce po komunistickém převratu z Února 1948, nemýlíte se. Těch podivností je tolik, že to nemůže být náhoda. Před časem jsem se tím zabýval v článku s tímto titulkem: Stalinistický slovník politiků ohrožuje demokracii.
Jen málokterý ze současných politiků si uvědomuje, o jak nebezpečnou věc se jedná. V pokusech o znovuvzkříšení neostalinistického režimu se dostal nejdál neschopný a nekompetentní premiér P. Fiala. Ten nakonec ve volbách 2025 prohrál, ale jeho strana není dodnes schopna se ho zbavit. A on zase nemá nic chytřejšího na práci než: škodit a škodit.
Doporučuji čtenářům, aby se dříve, než se začtou do níže připojených textů, seznámili s obsahem dvou článků, na něž je uveden tento odkaz:
https://www.i-sn.cz/clanky/sn-c.-2-2023/stalinisticky-slovnik-politiku-ohrozuje-demokracii.html
https://www.i-sn.cz/clanky/sn-c.-2-2024/hrozi-nam-plizivy-nastup-fasisticke-diktatury--ano-.html
─────
První červnový víkend byl ve znamení velké církevní události. Po mnoha desetiletích jsme měli příležitost stát se svědky okamžiku, kdy se dvěma obětem komunistického režimu, dvěma mužům z těžce zkoušeného stavu duchovních, dostalo obrovské pocty: došlo k jejich blahořečení. Samotný obřad beatifikace proběhl jak v rodišti J. Buly (Lukov u Moravských Budějovic), tak i V. Drboly (Starovičky u Hustopečí na Brněnsku), ale především na brněnském Výstavišti. Předtím se pietní akt odehrál i v Jihlavě, a to v místě, kde byli oba kněží popraveni.
Možná si i vy myslíte, že mohlo být nalezeno důstojnější místo pro tak významný církevní obřad. Katedrála na Petrově v Brně by byla jistě prostorem daleko vhodnějším, ale budiž! Důležité je, že po více než dvaceti letech příprav k tomuto aktu vůbec došlo. Tuto duchovní vzpruhu jsme již dlouho potřebovali. Škoda jen, že si tuto příležitost nechali ujít naši politici, kteří se v té době věnovali raději úplně jiným aktivitám. Ukázali nám všem, jak to vlastně s nimi je. Nestačí totiž nosit křížek na krku, ale je nutno chovat se jako křesťan. Účast na takové události by pro ně měla být povinností. Bohužel – nikdo z našich předních politiků se tam neobjevil. Poslední akcí, na níž byli někteří politici přítomni, byl pohřeb kardinála D. Duky.
Česká televize (ČT) tentokrát splnila svou povinnost a celý obřad odvysílala v přímém přenosu. Pokusila se tím napravit svou hodně pošramocenou pověst. Co mně však na tom všem chybělo nejvíc, byla absence jakéhokoli vysvětlení, co poprava těchto dvou duchovních znamenala a proč k ní došlo. ČT již mnoho let neprovádí to, čemu se říká: edukace televizních diváků. Zvykla si na obyčejnou propagandu, ale na vzdělávání občanů zcela rezignovala.
Ostatně – nic jsme se nedozvěděli z ČT v posledním půlroce ani o 200. výročí narození českého vlastence a mecenáše V. Náprstkla, ani o nedávném 150. výročí úmrtí historika F. Palackého. Je to velká ostuda. I proto by měla být ČT zrušena a její personál poslán na Úřady práce. ČT má 3 tisíce zaměstnanců, ale nikdo z nich nebyl schopen pořad na toto téma připravit. K čemu tam ti tajtrlíci jsou? Pro okrasu?
A nejen to. ČT má dokonce svou náboženskou redakci. Přitom ani tito zaměstnanci nebyli schopni odpovídající vzdělávací pořad o obou popravených kněžích připravit. Kdo jiný než veřejnoprávní instituce by měl být kompetentnější, aby něco takové zpracoval? Zaměstnanci ČT si zvykli nic nedělat a brát za to nehorázné sumy peněz. Tento stav musí skončit!
A ještě pár slov o autorech připojených textů, jež vznikly v souvislosti „babickými vraždami“ z července 1951. Těm čtenářům, kteří o těchto událostech nic nevědí, doporučuji, aby se seznámili s těmito událostmi v článcích, na něž je uveden odkaz za tímto textem.
Autorkou prvního dobového článku na téma Babice je mladá komunistická novinářka a pozdější spisovatelka Eva Šternová (*1930), která se později provdala za televizního redaktora a polistopadového ředitele ČST Jiřího Kantůrka. Jako třetí dobový text je uvedena báseň Jana Šterna s názvem „Prostřelená legitimace“. Ano, oba tito novináři byli v té době manželé; narodili se jim dva synové: Ivan (*1949) a Jan (*1953). V té době působila E. Šternová jako novinářka v mládežnickém deníku „Mladá fronta“ (1948-1950). V roce 1951 ještě stačila odmaturovat na dělnické přípravce. Hned poté si odskočila do Babic, odkud čerpala náměty pro několik svých článků. V letech 1951-1956 pak studovala filozofii (samozřejmě marxisticko-leninskou) a historii na Filozofické fakultě UK v Praze. Od r. 1967 je E. Kantůrková spisovatelkou z povolání.
Její první manžel, Jan Štern (*1924), se dostal na konci války do koncentračního tábora (Klein-Stein, Ostereode), odkud v dubnu 1945 uprchl a účastnil se bojů v Pražském povstání. Po válce studoval filozofii a historii na FF UK, pak působil jako recenzent v denících „Práce“ a „Mladá fronta“. Již od r. 1947 byl redaktorem týdeníku „Tvorba“, v němž byla v r. 1951 zveřejněna i dotyčná báseň. V letech 1952-1969 byl Štern redaktorem deníku „Práce“. V 50. letech 20. století pobýval na Ostravsku, odkud čerpal náměty pro své články a další texty o budování Nové huti K. Gottwalda (NHKG) v Ostravě-Kunčicích (Kunčický deník, 1956). K „nejtemnějším“ kapitolám Šternova života patřilo jeho působení v prověrkových komisích, které měly na svědomí vyhození celkem 10 562 studentů z vysokých škol v letech 1948-49 z politických důvodů. O tom viz tento článek:
─────
Příloha:
Eva Šternová:
Babice nás nabádají k nesmiřitelnému boji s nepřítelem
„Vražedné výstřely v Babicích zazněly celou naší republikou. Odporný čin, atentát na čtyři babické funkcionáře národního výboru, smrt tří lidí, oddaných budovatelů socialismu, pobouřil všechen náš lid. A my víme: to proti každému z nás vystřelila tlupa nepřátel, to proti nám všem vystřelili slouhové americko-britského imperialismu, toužící zalít naši lidově demokratickou republiku krví. (…)
Američtí imperialisté posílají nám najatého vraha Malého, vyškoleného gestapáky v západním Německu. V boji proti našemu lidu, ve snaze rozvrátit naši zem, se opírají o vesnické boháče a všechny zbytky starého, prohnilého světa. Vedou je k sabotáži a teroru, s jejich pomocí chtějí rozvrátit zásobování a vyhladovět náš národ. Dávají jim do ruky pušky a samopaly, vedou jejich ruku a střílejí proti babickým funkcionářům. Za cenu ubitých krásných lidí a třeba i za cenu pustošivé války chtějí nastolit svůj kapitalistický pořádek.
Mamon vyžral nitro těchto lidí, jako červ vyhlodá jablko. Jsou to lidé bez srdce a krutost jim dělá potěšení. (…)
Buržoasie vždycky, i za cenu vraždy pracujícího člověka, sledovala jediný cíl: bezpracný zisk. Povolala své biřice, četníky, proti demonstrujícím nezaměstnaným. V historii našeho dělnického hnutí jsou krvavým písmem zapsány vraždy desítek dělníků. (…)
Dnes se však již nemohou fabrikanti ve fracích a velkostatkáři v rajtkách opírat o své protidělnické žoldáky, dnes se již nemohou vysmívat utrpení dělníků z parlamentních křesel, dnes už se nemohou skrývat za řeči o „humanitě“ a „křesťanské lásce“. Ztratili moc a náš lid je v Únoru 1948 již nadobro vyhnal z vlády. (…)
Ano, pušky amerických imperialistů nestřílejí jen v Koreji, zabily i naše tři soudruhy. Takovým lidem, jako byl Mityska, slibovali američtí imperialisté a zrádná emigrace prostřednictvím Malého vládu v naší rozkvétající zemi. Jim dávali své krví poznamenané peníze, dolary. Vražda v Babicích, to nebyl čin jenom odsouzené tlupy. To Zenkl a jeho banda vraždili jejich rukou. To Truman střílel do našeho lidu.
Znovu se potvrdila moudrá slova naší strany, že naše cesta k socialismu je cestou zostřeného třídního boje, že vesnický boháč je úhlavním nepřítelem malých a středních rolníků a že jej musíme odhalovat, omezovat a zatlačovat. Nepřítel ukázal v Babicích svou pravou, zvlčilou tvář. (…)
Naši svazáci si vryjí dobře v paměť smrt učitele Tomáše Kuchtíka a dělníků Roubce (správně má být: Roupce) a Netoličky. A každý z nás si položí otázku: Co udělám, aby již nebylo obětí poctivých, pracovitých a krásných lidí, co udělám, abychom ještě dříve učinili skutečností ty ideály, pro něž babičtí soudruzi padli?
Nepřítel vyvolal proti sobě svatý náš hněv. Na vrahy dopadla krátce po jejich činu tvrdá pěst lidu. A mezi soudruhy, kteří nepřátelskou bandu obklíčili a zničili, byli i naši svazáci. Tak odpověděla naše mládež spolu se vším pracujícím lidem každému, kdo by chtěl rušit a rozvracet naši dílnu míru a socialismu. Tak odpoví každému, kdo by chtěl v žoldu amerických pánů a jejich zenklovských posluhů mařit velké dílo.
S ještě větší naléhavostí vidíme před sebou ohnivá slova Julia Fučíka: „Lidé, měl jsem vás rád, bděte!“
(Mladá fronta, roč. VII, 24. 7. 1951, č. 172, str. 4)
[Dne 2. 7. 1951 byli ve škole v Babicích zastřeleni: řídící učitel Tomáš Kuchtík a dělníci Bohumír Netolička a Josef Roupec. Lehce zraněn byl předseda místního akčního výboru Národní fronty – dělník František Bláha.]
─────
Nepodepsaný autor:
Vstávají noví bojovníci
„… Ptáš se, proč byl zavražděn soudruh Netolička, dělník VDP v Moravských Budějovicích? (…) O tom všem by ti řekli občané Babic. A rudá prostřelená knížka se srpem a kladivem – legitimace Komunistické strany Československa – vznáší tvrdou a nesmiřitelnou obžalobu proti vrahům, kteří přervali plodný život soudruha Netoličky. Ve své nenávisti k novému, co se u nás rodí a co soudruh Netolička tak usilovně pomáhal budovat, přišli do Babic vraždit – a mysleli, že tím zastraší poctivé občany, že je odradí od další tvůrčí práce…“
[Připojena fotografie prostřelené legitimace Bohumíra Netoličky, nar. 18. 8. 1918 v Třebíči.]
(Mladá fronta, roč. VII, 28. 7. 1951, č. 176, str. 3)
─────
Jan Štern:
Prostřelená legitimace
Až půjdou jednou děti na výstavu
ty němé svědky bojů sledovat,
pionýr vážně skloní černou hlavu
nad knížkou, kterou probil automat.
A oči hluboké se na nás podívají:
„Soudruhu, pověz, což ho zabili?
Tu knížku rodiče na vlastním srdci mají,
to na srdce ti vrazi mířili?“
V odpověď možná zprvu zaváháte –
paprsek slunce do očí vám sjel.
„I na vás mířili ti lotři s automatem,
však hrdina tu kuli zadržel.
I na vás, děti… To je knížka strany…
To člověka je rudý, čistý štít.
A komunista vlastní hrudí chrání,
by krásně žily jste. A budete tak žít!“
(Mladá fronta, roč. VII, 28. 7. 1951, č. 176, str. 3; text básně přetištěn i v časopise Tvorba, 1951, str. 719)
─────
Odkaz na články o případu Babice:
https://www.i-sn.cz/clanky/sn-c.-6-2021/pripad-babice.html
https://www.i-sn.cz/clanky/sn-c.-7-2021/---pripad-babice----a-televizni-vseznalek-m.-reznicek.html
https://www.i-sn.cz/clanky/sn-c.-5-2022/p.-jan-bula--mucednik-komunistickeho-rezimu.html
