Nepodceňujme zjevné projevy šíření nenávisti ve společnosti!
Ano, opakuje se to pravidelně, pokaždé v posledních měsících těsně před volbami. To se obvykle probudí ze zimního spánku i ti politici, které kdosi napsal na kandidátku a slíbil jim, že to zaručeně vyhrají. Zatím mediálně nejkritičtější byla předvolební kampaň před loňskými parlamentními volbami, kdy se zástupci Fialovy koalice strefovali do kandidátů tehdejší opozice hlava nehlava – včetně žen-političek. Nic tak odpudivého za celých 36 let polistopadového režimu nepamatuji. Nemohlo by k tomu dojít, kdyby našim „vyvoleným“ politikům neposluhovali ke všemu ochotní novináři, lhostejno, který oligarcha je má na výplatní listině.
O tom, že je „prostituování“ novinářů ve prospěch politiků jistých stran mnohem větším problémem, než se dosud zdálo, podívá v těchto dnech důkaz jistý bloger, skrývající se pod jménem Thomas Paukner. Pátrání po jeho identitě se již dostalo do takového stádia, že bude jistě brzy „odhalen“ a patřičně „potrestán“.
Ostatně – s „odhalováním“ třídních a dalších nepřátel režimu máme bohaté zkušenosti. Například bývalý generální tajemník KSČ Rudolf Slánský si ještě v létě 1951 užíval oslav svých padesátin, aby za pár týdnů nato skončil jako „Velký metař“ v rukou všemocné Státní bezpečnosti. Ta z něho následně vymohla přiznání k tomu, že chtěl pro tuto stranu jen to nejhorší. Nejenže nechal ve sněhové bouři na hoře Chabenec ve slovenských Nízkých Tatrách (1955 metrů nad mořem) umřít v době Slovenského národního povstání jednoho z nejlepších a nejuznávanějších čs. komunistů, Jana Švermu, ale údajně připravoval i vraždu předsedy strany a prvního dělnického prezidenta republiky ‒ Klementa Gottwalda. K tomu všemu se Slánský přiznal vyšetřovatelům StB, kteří tohoto politika vyslýchali na zámku v Kolodějích na okraji Prahy.
Identitu Thomase Pauknera pomohla odhalit i známá „investigativní“ novinářka Zdislava Pokorná (kdopak jí s tím pomáhal?), ale svým dílem k tomu chtějí přispět i někteří čeští politici. Strach z informací, jež se Pauknerovi podařilo shromáždit, je tak velký, že politici i novináři propadli panice, že by mohlo něco „vyplavat“ i na ně. Velice mě dnes pobavil jeden článek, jehož titulek hlásá toto: „Najděte Pauknera!“ Mašek se pustil do pátrání Deníku N (prvnízprávy.cz, 29. 7. 2026, 6:30).
A proč mě ten článek pobavil? Je to proto, že tento politik Babišova uskupení ANO 2011 (= J. Mašek) byl členem známé vyšetřovací komise PS, která se zabývala masovou vraždou na FF UK v roce 2023. (Označení tohoto činu za „střelbu“ považuji za hrubou manipulaci ze strany kriminalistů.) Pochybnosti o roli těchto sněmovních „vyšetřovatelů“ ve mně ještě umocnily spekulace J. Maška o okolnostech výbuchu v muničních skladech ve Vrběticích na Zlínsku v r. 2014. Popravdě: se zpochybněním tohoto „narativu“ BIS (v čele s gen. M. Koudelkou), podle něhož za všechno může ruská GRU, nepřišel J. Mašek, nýbrž místopředseda SPD R. Fiala. Základní podmínkou toho, aby mohlo být něco objektivně vyšetřeno, musí být to, že se nenecháme od nikoho „oblbovat“.
─────
Komu vadí předseda „Svobodných“ Libor Vondráček?
A teď k tomu podstatnému, co se stalo podnětem k napsání tohoto článku. Asi totiž nikoho nepřekvapí, že v rámci probíhající předvolební kampaně jednotlivých politických stran se opět opakuje to, co dobře známe z kampaní předešlých. Babiš a jeho politici s tím mají bohaté zkušenosti: narušování průběhu volebních mítinků, demonstrace „Milionu chvilek pro demokracii“ až po fyzický útok jistého důchodce na předsedu A. Babiše na Ostravsku, k němuž došlo dne 1. 9. 2025 v obci Dobrá na Frýdeckomístecku. Místopředseda ANO 2011 K. Havlíček k tomu tehdy řekl: „Tento útok je přímým důsledkem nenávistné kampaně, kterou vede koalice Spolu, Piráti a v posledních dnech i STAN!“ (Novinky.cz, 1. 9. 2025, 17:32)
Účinkování předsedy strany „Svobodných“ Libora Vondráčka sleduji od loňských voleb velmi pozorně. Na rozdíl od jeho jmenovce, bývalého předsedy PS Radka Vondráčka, se ovšem jedná o politika, který má celou politickou kariéru ještě před sebou – a žádný prokazatelný malér za sebou. Rozdíl mezi oběma politiky je zásadní. Jak se momentálně dočítám, pobývá prý R. Vondráček v USA. Co tam dělá a koho reprezentuje, to je velká záhada. Když byl v USA naposledy (bylo to v roce 2018, kdy tuto zemi navštívil na pozvání svého protějšku, tehdejšího předsedy Sněmovny reprezentantů Kongresu USA Paula Ryana.
Vondráček si to tehdy užíval a rovněž média o tom docela obšírně informovala. Také já jsem o tom napsal poměrně dlouhý článek. Až později vyšlo najevo, že návštěva se uskutečnila jaksi na rozloučenou s tímto americkým politikem: krátce nato ve své funkci skončil. Jen Radek Vondráček nekončí a předvádí nám další ze svých scének na ohlupování voličů Babišova ANO 2011. No – a Babiš si s ním neví rady, a tak ho nechá cestovat po USA místo toho, aby tam jel sám. Vondráčkově návštěvě USA z roku 2018 byl věnován tento článek:
https://www.i-sn.cz/clanky/sn-c.-4-2018/do-dalsi-stovky-let-spolecne-s-usa-.html
Jak jsem již napsal, srovnávat tyto dva politiky stejného příjmení nelze. Není totiž co srovnávat. Zatímco R. Vondráček je „politikem minulosti“ se vším, co k tomu patří, je L. Vondráček doslova „svěžím vánkem naší politiky“. Možná ti, kteří si ho teď vzali na mušku, to pochopili a snaží se jej srazit na kolena a z politiky ho vystrnadit. Spoléhají na to, že se řada z takto napadených pltiků nechá otrávit a rezignuje na to, že chtěli na začátku volebního období cosi změnit. Tak totiž končí většina poslanců.
Právě podle soustředěných útoků na L. Vondráčka poznáme, že hlásné trouby „liberální demokracie“ si jsou dobře vědomy toho, že v tomto novém poslanci, navíc předsedovi jedné z vládních stran, se skrývá talent, jaký by měl dostat šanci. A L. Vondráček si je toho vědom a snaží se využít všech příležitostí, které dostává, k tomu, aby mohl oslovit veřejnost a své příští voliče.
Proto se osobně účastní předvolební kampaně, i když by se mohl zachovat podobně jako většina politiků, kteří navzdory debaklu své politiky tráví dovolenou u moře. Podle toho, co bylo zveřejněno, většina těch „známějších“ politiků tráví je na dovolené u moře, kdežto ti „méně významní“, tedy ti „čeští“, pobývají doma a K. Konečná na Slovensku. I to cosi vypovídá o charakteru naší politiky. Ne každý se chová jako papaláš!
O politickém talentu L. Vondráčka, který je nepřehlédnutelný, jsem psal nedávno. V době těsně před volbami v Maďarsku, které skončily porážkou politického matadora V. Orbána a vítězstvím jeho protivníka – P. Magyara (nomen omen). Dnes již víme, že tomuto novému premiérovi Maďarska se podařilo ze země, údajně autoritářské, udělat skutečnou baštu autoritářství, které nemá obdoby.
V krátkém čase Magyar totiž odstavil od moci jak současného prezidenta republiky, tak i předsedu Ústavního soudu. To je tak zásadní proměna politických poměrů v zemi, že ji můžeme označit za úspěšný pokus o státní převrat. Překvapivé je, že v Bruselu, kde sídlí Evropská komise, je ticho po pěšině. Nikomu tento „útok na podstatu demokracie v Maďarsku“ nevadí. Vadil by však v případě V. Orbána.
Co tomu asi říkají naši „puncovaní demokraté“ v čele s P. Pavlem? Nic. Magyar moc nemluvil, ale konal. U nás se spíš mluví, ale pak je toho spíš jen „bramboračka“ a „potrava“ pro novináře. Ano, příkladný demokrat bruselského střihu P. Magyar učinil z Maďarska příkladnou „výkladní skříň autoritářství“. A protože by se mohl někdo inspirovat, tak se u nás o tom raději nemluví ani nepíše. To je ta politika „dvojího metru“, které se tak daří v rámci Evropské unie. Ta již dávno nemá s parlamentní demokracií nic společného.
O L. Vondráčkovi jsem před několika měsíci napsal článek, v němž jsem ocenil jeho politický talent a odvahu postavit se za V. Obrána v době, kdy už někteří naši politici věděli, že skončí (měli nejspíš avízo z Bruselu). Tak se i stalo. Přesto to, co jsem tehdy napsal, se do slova a do písmene potvrdilo. „Autoritáře“ V. Obrána nahradil autoritář skutečný, který se v těchto dnech „náhodou“ potkal v Budapešti s jiným vyhlášeným populistou a „zážitkovým prezidentem“ – Petrem Pavlem. Zde je odkaz na článek o L. Vondráčkovi, aby čtenáři mohli posoudit, jak rychle se mění dějiny i pohled na ně.
─────
A protože momentálně zažíváme „okurkovou sezónu“, během níž si politici užívají pobytu u moře (včetně J. Rajchla), zdánlivě se na naší politické scéně nic důležitého neděje. O to zákeřnější jsou pak akce, o nichž velice podrobně informuje novinář Miloš Polák z deníku „Parlamentní listy“ v článku s tímto titulkem: „To skončí špatně.“ Vondráček terčem útoku (PL, 27. 7. 2026, 10:27).
Dovolím si ocitovat první odstavec tohoto textu, v němž je popsána podstata toho, co se stalo. Autor píše: „Před rokem byl spáchán atentát na slovenského premiéra Roberta Fica. Ten přežil. Americký publicista Charlie Kirk o pár měsíců později bohužel neměl stejné štěstí a na následky atentátu zemřel. V Česku se naštěstí podobný případ zatím neodehrál, ale předseda Svobodných a poslanec za SPD Libor Vondráček bije na poplach. Kdosi totiž poničil dodávku. Výsledek je nepěkný. Podle Vondráčka šlo zřejmě o »pachatele dobra«.“
K tomu připojím ještě první odstavec textu samotného článku, v němž se poukazuje na tuto tragickou kapitolu našich moderních dějin: „V moderní historii Česka prozatím nedošlo k vážnému atentátu na politika nebo na veřejně známou osobnost. V Československu to bylo jinak. Nedlouho po založení republiky byl zavražděn např. ministr financí Alois Rašín.“ Dále autor článku připomíná ještě vraždu slovenského novináře Jána Kuciaka, již zmíněný pokus o atentát na R. Fica a útok airsoftovou pistolí na exprezidenta republiky V. Klause.
Historie politických atentátů je samozřejmě složitější a ne všechno je dostatečně známo. Atentáty byly sice připravovány, ale včas odhaleny, také na komunistické prezidenty a další známé osoby režimu z let 1948-89 – včetně G. Husáka. Vůbec první pokus o atentát se uskutečnil na jaře 1919 na tehdejšího prvního premiéra ČSR – K. Kramáře.
To, co se stalo L. Vondráčkovi, nemá s atentátem nic společného: jde pouze o snahu znechutit ho, aby se začal chovat stejně tak, jak to činí ti „líní kapři“ z Poslanecké sněmovny, kterých je náš sněmovní rybník plný. Všichni jsou tam kvůli penězům a nikomu z nich se nechce moc pracovat. Proto jsme na tom tak špatně. Potřebujeme nové politiky, kteří své poslání začnou brát vážně. Bez toho se nepohneme z místa ani o milimetr.
Incident, jehož se L. Vondráček stal obětí, popisuje samotný předseda strany „Svobodných“ těmito slovy:
„Politika nálepkování samozřejmě má své důsledky
Právě stojím před naší volební dodávkou a jistě ji pomalovali lidé, kteří měli pocit, že tím páchají dobro. Že tím prospívají společnosti, protože škodí těm, které mnozí velice hloupě a velice nepromyšleně označují za různé protitolerantní, protisvobodné nebo dokonce fašistické a nacistické živly. Je to samozřejmě totální nesmysl, ale je to věc, na kterou bychom si měli dávat pozor, protože tohleto je samozřejmě jeden z prvních kroků, který se může stát.“
Na videu, které Vondráček o tomto incidentu natočil, ukazuje, jak pachatel (či pachatelé) u dveří místa pro řidiče na tyto dveře namaloval(i) mužské přirození. Úd je vyveden v červené barvě, aby si toho každý dobře všiml. Vondráček k tomu uvádí: „Dokonce nám tady někdo, ten hodný pachatel, který páchal to dobro, tak nám tady takto krásně vteřinovým lepidlem zalepil zámky u našeho auta.“ Škoda byla nahlášena policii, „která je částečně pachatelům na stopě.“
Vondráček proto vyzývá spoluobčany, „aby včas začali krotit vášně. Aby včas přestali s tím velice stupidním nálepkováním, protože nálepkováním to všechno začíná, a nakonec třeba tím, co se stalo Charliemu Kirkovi, to může končit.“
Své video předseda „Svobodných“ končí těmito slovy: „Prosím, važme slova, neplýtvejme nálepkami, pamatujme na to, že nacisté a fašisté skutečně škodili naší zemi, skutečně páchali hrozné věci, ale nikdo takový skutečně dneska není v Poslanecké sněmovně, nikdo takový není mezi politickými stranami a lepit na někoho takovou nálepku je opravdu velmi a velmi nebezpečný trend.“ (PL, 27. 7. 2026, 10:27).
Libor Vondráček, zdá se, přijal dobrovolně roli jakéhosi obhájce strany SPD, na jejíž kandidátce se dostal do PS. Obhajovat by se měli, je-li k tomu nějaký důvod, úplně jiní politici. Rozumím ovšem tomu, že Vondráček musí čelit nepříjemnému politickému tlaku protivládních propagandistů, podněcovaných členy bývalé Fialovy koalice. Právě u těchto politiků totiž vidíme zřetelné rysy, které by se daly označit za projev sympatií k ideologii fašismu a nacismu. V této souvislosti odkazuji na článek, kde se o tom píše víc.
Je to v podstatě velice jednoduché: Pokřik o fašistech a nacistech obvykle spouštějí ti, kteří k nim mají nejblíže. Jak známo, zloděj často křičí: „Chyťte zloděje!“ Tak je tomu i v tomto případě. Vondráček – pro mě z nepochopitelných příčin – obhajuje něco, co je naprosto absurdní. Kdyby totiž v Poslanecké sněmovně byla jakákoli strana s nedemokratickým programem, muselo by ji Ministerstvo vnitra ČR již dávno zakázat. Nic takového se ovšem od roku 1989 ještě nestalo.
Odkaz na článek o fašistických a nacistických tendencích u nás:
https://www.i-sn.cz/clanky/sn-c.-2-2024/hrozi-nam-plizivy-nastup-fasisticke-diktatury--ano-.html
Jen tak mimochodem: Všimli jste si, jak po sjezdu sudeťáků nastalo hrobové ticho ohledně zločinů Němců (včetně těch sudetských) za Druhé světové války? Ti, kteří tento sjezd připravovali, jednoduše podcenili paměť našeho národa. S tím totiž nikdo z organizátorů nepočítal. A naši prorežimní „historici“, jak jinak, mlčeli jako ryby. Inu, když není co říci, tak se obvykle mlčí…
Nechme proto na Policii ČR, aby konala svou práci. Jistě časem zjistí, odkud ten politický vítr zafoukal. Možná by se policisté při svém vyšetřování mohli inspirovat názory některých čtenářů, kteří mají jasno již nyní. Nabízím několik reakcí, které byly zveřejněny v diskusi pod článkem o L. Vondráčkovi. Zde jsou:
Čtenář „antek2“ uvádí: „No, namalovaný obrázek Petra Fialy, jen bez autogramu.“ (PL, 27. 7. 20226, 18:48:32) ‒ Čtenář „kocůr“ píše: „Popravdě je mi fuk nějaký útok na kteréhokoliv politika, ale je nad slunce jasné (= jasnější), že to byla akce Pětikoaličníků.“ (PL, 27. 7. 2026, 17:43:58) ‒ Čtenář „fisherman“ upozorňuje: „Nějak jste zapomněli na napadení Babiše.“ (PL, 27. 7. 2026, 14:34:51) ‒ To čtenář „Šumavák1“ má jasno: „Nechodil bych daleko. Pšenák, Blujová a Oganesjan!“ (PL, 27. 7. 2026, 13:45:11) ‒ Jeho názor podporuje i čtenář „koren“: „100% to je jejich styl. To už se vyznamenali několikrát a Kateřina Konečná by mohla povídat, co všechno tito šmejdi ji způsobovali za škody při mítincích STAČILO!“ (PL, 27. 7. 2026, 16:39:32) ‒ Čtenář „bosstanaka“ uvádí toto: „Bruselské bojůvky ve stylu SA svoje zvrhlosti, totalitu a vymyté mozky v posledku jinak než násilím bránit nemohou a neumí.“ (PL, 27. 7. 2026, 13:00:14) ‒ Čtenář (nebo čtenářka) s označením „preciosus“ se na celou věc dívá z poněkud jiného úhlu: „Vondráček je fešák a tím přirozením ho nějaký zastydlý progresivista balil. Zřejmě Zdechovský nebo Jakob. Blééé.“ (PL, 27. 7. 2026, 12:17:25) ‒ Čtenář „Achtung“ má o viníkovi jinou představu: „Mentálně je to tak na úrovni asistenta parlamentního poslance za Pirátskou stranu.“ (PL, 27. 7. 2026, 12:12:22) ‒ O viníkovi má jasno i čtenář „Lexu“: „Kde byl arménský pucflek Pšenák tou dobou?“ (PL, 27. 7. 2226, 11:22:11).
Doporučuji vyšetřovatelům, aby porovnali malůvku na Vondráčkově dodávce s obdobným vyobrazením na kartonovém plakátku, s nímž se zúčastnila demonstrace jistá studentka, kterou zachytila fotografie dne 9. 12. 2025 v centru Prahy. Tehdy kdosi zorganizoval demonstrace studentů – v době, kdy měli sedět ve škole a učit se! Až takovou demokracii u nás máme! Celý svět nám může závidět! O této demonstraci se píše v následujícím článku:
Přeji Policii ČR, aby případ útoku na předsedu strany „Svobodných“ L. Vondráčka co nejdříve objasnila. Před volbami si sotva můžeme dovolit, aby pokračovala ta nenávist, jakou tady nekontrolovatelně rozpoutali v loňském roce politici bývalé Fialovy koalice. To by byla cesta rovnou do pekel. Libor Vondráček znovu prokázal, že se nebojí a že si je vědom případných rizik, která jsou s výkonem politického mandátu spojena. Být na jeho místě, řídil bych se heslem J. Masaryka: „Hlavu vzhůru a furt se jde!“
30. 7. 2026
‒ RJ ‒
─────
P. S.
Na Kavčích horách měli televizní presstituti další „fialový“ den?
Kdo sleduje přešlapování na místě ve věci změny financování ČT a ČRo, tomu nemohlo uniknout, že už zase kdosi počítá s tím, že se to do konce letošního roku nestihne a že ten televizní „cirkus“ bude pokračovat do nekonečna. Přitom stačilo málo: obě tato údajná veřejnoprávní média mohla vláda svým rozhodnutím zrušit a bylo by po problému! Ale protože A. Babiš je zbabělec a politický oportunista, neděje se nic. Do centra Babišovy kritiky se naopak dostal server „Seznam Zprávy“. Premiér tím pouze odvádí pozornost od financování ČT a ČRo.
A jelikož informace prosákly do médií, je logické, že na Kavčích horách zase pár lidí začalo situace zneužívat a spoléhat se na to, že snad Babišova vláda skončí dřív, než se podaří problém těchto médií vyřešit. Změna nálady v ČT byla patrná již v pondělí 28. 7. 2026 (ČT24, 22:00), kdy si moderátorka pořadu „Události, komentáře“ Tereza Řezníčková opět na sebe vzala zbrusu nové fialové šaty. Zajímalo by mě, zda si to nechala ušít za své peníze, nebo to platíme my, televizní koncesionáři, z povinného poplatku? Rozhazovat peníze, které ČT nepatří, to je jediná disciplína, ve které se této prohnilé instituci daří. Jinak to vysílání nestojí za nic a jsou to jen vyhozené peníze.
Zdá se, že změněná nálada, která se mimo jiné projevila i v chování drzého moderátora D. Takáče, který o Babišovi hovořil v přímém vysílání na ČT24 v r. 2022 jako o „estébákovi Babišovi“, a to i v rozhovoru s ministrem životního prostředí I. Červeným. Divím se tomuto ministrovi, že z principu neodmítá chodit do vysílání ČT. Vláda by měla bojkotovat ČT až do okamžiku, než dojde na Kavčích horách ke změnám. Překvapuje mne, že tento drzý moderátor nebyl z ČT ještě vyhozen. Snad se toho do konce letošního roku dočkáme – spolu s Kubalem, Řezníčkem, Řezníčkovou a dalšími „giganty“ z Kavčích hor.
Ještě následujícího dne, 29. 7. 2026, ve vysílání „Studia ČT24“ v 17.43 hod. měla T. Řezníčková tytéž fialové šaty opět na sobě. K mému velkému překvapení se objevila ve večerním pořadu „Události, komentáře“ (29. 7. 2026, 22:00) v šatech úplně jiné barvy: oranžové. Buď tím chtěla kohosi zmást, nebo se na Kavčích horách stalo něco, o čem nevíme. Co to asi je? Budovy ČT začínají připomínat zakletý zámek, v němž o překvapení není nouze.
Odkaz na článek o D. Takáčovi:
https://www.i-sn.cz/clanky/sn-c.-7-2022/festival-prostorekosti-a-blaboleni-v-ct-nekonci----.html
31. 7. 2026
‒ RJ ‒
