Nikoliv inaugurace, nýbrž intronizace!
Druhý dubnový víkend byl mimořádně bohatý na důležité vnitropolitické události. Dne 13. 4. 2024 se konalo vrcholné sněmování dvou politických stran, ODS a SPD, a to v době příprav na volby do Evropského parlamentu. Z obou těchto jednání přinesla Česká televize (ČT) jak základní informace, tak i (v případě SPD poněkud překvapivě) projevy některých zvolených funkcionářů.
Oproti samolibému, sebechvalnému projevu P. Fialy (ODS) měli televizní diváci možnost zhlédnout a vyslechnout naopak velice střízlivý a věcný projev T. Okamury (SPD), jakož i kritické zhodnocení situace v ČR od I. místopředsedy SPD R. Fialy. Mohli jsme se tak doslova v přímém přenosu přesvědčit o pravdivosti známého rčení, jež lze parafrázovat takto: Není Fiala jako Fiala!
Tak trochu ve stínu obou stranických sjezdů (v ODS tomu říkají „kongres“, aby to vypadalo světácky a „americky“, kdežto v SPD zase „staročesky“: sněm), se v sobotu dne 13. 4. 2024 uskutečnila událost, která je důležitá pro celou římskokatolickou církev nejen na Moravě a v naší části Slezska: do úřadu 15. olomouckého arcibiskupa byl uveden (za přítomnosti pražského arcibiskupa J. Graubnera a dalších vysokých církevních hodnostářů) dosavadní pomocný biskup a nedávno jmenovaný arcibiskup olomoucký a metropolita moravský – Mons. Josef NUZÍK.
O této události nás od dopoledních hodin, kdy se do Olomouce začali sjíždět katolíci ze všech koutů Moravy (včetně věřících z Nuzíkovy rodné vesnice Strání na Uherskobrodsku, někteří v místních krojích), informovaly naše sdělovací prostředky. Nejen ČT, ale i většina tištěných a internetových deníků označovala obřad uvedení do úřadu arcibiskupa jako „inauguraci“. Tuto informaci rozšířila nejspíš ČTK, kterou jsem v minulosti mnohokrát kritizoval za gramatické chyby i věcné omyly. Ke zlepšení nedochází nejen v ČTK, ale ani v České televizi (ČT). Obě tyto „veřejnoprávní“ instituce informují občany chybně, nedostatečně a (v případě ČT) navíc zcela tendenčně. Řešení je jediné: opětovná výměna na postu ředitele/ředitelky a dalších vedoucích pracovníků. Bez personálního „zemětřesení“ je náprava neproveditelná.
Začnu tím, že (v zastoupení ČT) vysvětlím čtenářům SN, ale i dalším spoluobčanům, jaké je správné označení dotyčného obřadu: není to „inaugurace“, nýbrž „intronizace“. Jak se může kdokoli přesvědčit ve Wikipedii, rozdíl mezi oběma pojmy je zásadní. Kdosi si to zjednodušil, čímž uvedl veřejnost v omyl.
Ocituji příslušné heslo ve Wikipedii: „Intronizace neboli ‚uvedení na trůn‘ (z latinského inthronizatio) je slavnostní ceremonie, při níž je uveden do úřadu nový monarcha nebo důležitý představitel katolické a pravoslavné církve. Po volbě nebo jmenování jsou takto do funkce uvedeni: papež, biskup a opat, v pravoslavné církvi patriarcha. Součástí intronizace bývá obvykle intronizační mše.“
Připomenu i definici slova „inaugurace“, z níž je zřejmé, že tento obřad je výhradně světský, sekulární, nikoli církevní. Wikipedie uvádí toto: „Inaugurace je slavnostní společenský obřad či ceremonie, která představuje veřejné uvedení (instalaci) konkrétního člověka do jeho nové funkce, respektive do jeho úřadu. Inaugurace se běžně používají při uvádění do funkce u nově zvolených hlav státu, rektorů vysokých škol apod.“ K tomu dodávám, že u nás jsme zažili poslední takovou ceremonii v souvislosti s nástupem nově zvoleného prezidenta republiky P. Pavla dne 9. 3. 2023.
Nevím, jak pojmenovat to, že v souvislosti s uvedením Mons. J. Nuzíka do úřadu 15. olomouckého arcibiskupa došlo k záměně slova „intronizace“ za daleko známější a používanější slovo „inaugurace“. Možná je to neúmyslné pochybení, spíše však projev celkového úpadku vzdělanosti i tam, kde bychom oprávněně očekávali, že to budou nazývat správně. To ať si vyhodnotí každý čtenář sám. Nechci se pasovat do role kritika všeho za každou cenu. Pouze na tuto skutečnost upozorňuji.
Že to nevědí naši prorežimní, nedostatečně vzdělaní a pologramotní novináři (včetně nedouků a „všeználků z ČT), to mě nepřekvapuje. Daleko horší je to, že pojem „intronizace“ nepoužívají (a možná ani neznají) rovněž někteří duchovní. Například na zveřejněné pozvánce na tento církevní obřad J. Nuzíka toto slovo uvedeno není, ač by mělo být (vysvětlení mohlo být uvedeno v závorce). Místo toho je tam použito toto sousloví (coby synonymum): „uvedení do úřadu“. Všechno to souvisí se skutečností, že ateizace naší společnosti po roce 1989 mílovými kroky pokračuje dál.
Ještě horší než to je fakt, že zmíněná ČT má „náboženskou redakci“. Snad to ani současný ředitel J. Souček neví. Proto by mě zajímalo, co tam ti „strejcové“ (jistě dobře placení) ve skutečnosti dělají, když nebyli schopni na tuto událost reagovat a onen chybný pojem uvést na pravou míru. Po mém soudu by tito lidé měli dostat na hodinu „padáka“. Ať se jdou živit něčím jiným, užitečnějším.
Přesto musím ČT aspoň za něco pochválit. V souvislosti s tímto obřadem odvysílala regionální redakce ČT v Olomouci předtočený rozhovor s J. Nuzíkem. Pan arcibiskup v něm odpovídal na dotazy příslušné redaktorky, jejíž jméno jsem si nestačil zapsat, jazykem velice jednoduchým (na rozdíl od jeho předchůdce, který se rád stylizoval do role toho, který všechno ví) a dobře srozumitelným každému divákovi. Sám se dokonce přiznal k tomu, že se snaží být lidský a lidový. Za to mu patří velké uznání a poděkování. Ne každý kněz se takto chová. Zdá se tedy, že i v tomto směru se začíná alespoň na Moravě blýskat na lepší časy.
Dovolím si ještě uvést pár údajů ze životopisu nového olomouckého arcibiskupa. Mons. Josef Nuzík se narodil dne 25. 7. 1966 v obci Strání na Uherskobrodsku. Pochází z početné zemědělské rodiny: má 10 sourozenců. I v době, kdy se narodil, to byla záležitost již málo obvyklá: počty dětí v rodinách se snižovaly s tím, jak rostla životní úroveň.
Je třeba dodat, že Uherskobrodsko a Valašskokloboucko patřily historicky k velmi zaostalým regionům, jež tvořily ještě donedávna periferii průmyslových částí Zlínského (dříve Gottwaldovského) kraje, a to na rozdíl od okresu Zlín nebo Kroměříž. Přitom právě obec Strání patřila k těm vesnicím, které byly za komunistického režimu pod velkým ideologickým tlakem ze strany vládnoucí KSČ. Místní farář Josef Šimoník, který působil ve Strání v letech 1949-1951, byl v roce 1951 zatčen StB, pak odsouzen za tzv. protistátní činnost a na dlouhá léta uvězněn. Dostal trest 22 let vězení; po propuštění směl pracovat výhradně v dělnických profesích.
Josef Nuzík po skončení základní školy absolvoval strojírenský učební obor s maturitou na SOU při Slováckých strojírnách v Uherském Brodě. (Ze životopisu není zřejmé, zda se vyučil ve tříletém oboru a následně si udělal dvouletou nástavbu, což bývalo obvyklé, nebo zda přímo odmaturoval ve čtyřletém oboru.) Následně pracoval jako soustružník ve Slováckých strojírnách (1984-1989). V době, kdy se komunistický režim, který pronásledoval duchovní, ale i řadové věřící, chýlil ke svému konci, bylo J. Nuzíkovi umožněno, aby na podzim 1989 (pár týdnů před „sametovou revolucí“) zahájil studium teologie: nejprve v Praze a pak v Olomouci. Po jeho absolvování byl vysvěcen na kněze dne 17. 6. 1995.
Svou kněžskou dráhu nastoupil J. Nuzík nejprve jako vikář v Novém Jičíně (1995), pak byl vikářem v Luhačovicích (včetně sousedních Pozlovic), ve Štípě u Kostelce na Zlínsku a v Nivnici, rodišti J. A. Komenského. V r. 2005 se stal vicerektorem kněžského semináře v Olomouci. V roce 2017 byl ustanoven pomocným biskupem olomouckým. Poté, kdy se dosavadní arcibiskup J. Graubner stal pražským arcibiskupem, jmenoval papež František dne 9. 2. 2024 J. Nuzíka do úřadu olomouckého arcibiskupa.
Uvedení do tohoto úřadu se uskutečnilo v sobotu dne 13. 4. 2024 v bazilice sv. Václava v Olomouci (bývá označována jako „dóm sv. Václava“). Tento metropolitní chrám byl založen v r. 1107. Původně románská stavba byla v r. 1131 vysvěcena biskupem Jindřichem Zdíkem. Kostel byl později přestavěn v románsko-gotickém stylu. Jeho jižní věž dosahuje výšky 100,65 metru: je nejvyšší na Moravě a druhá nejvyšší v českých zemích. Jedná se o národní kulturní památku, v níž jsou pohřbeni jak někteří biskupové a arcibiskupové olomoučtí, tak i náš zatím poslední světec – sv. Jan Sarkander. Z komunistických církevních činitelů zde nalezl poslední odpočinek ThDr. Josef Vrana (agent StB).
Na rozdíl od bývalého arcibiskupa J. Graubnera považuji J. Nuzíka za velkou naději pro moravskou církev i její věřící. Jak se čtenáři mohou sami přesvědčit z mého nedávno publikovaného článku o J. Graubnerovi, rozdíl mezi oběma duchovními, Nuzíkem a Graubnerem, je kardinální. Zatímco J. Graubner mohl vykonávat funkci faráře v těch nejhorších letech tzv. normalizace, aniž komunistickým mocipánům jakkoli vadil (proč asi?), mohl se J. Nuzík dát na dráhu kněze teprve po pádu komunistického, ateistického režimu. V tom spočívá záruka, že v případě J. Nuzíka se jedná o slušného člověka, jenž má blízko k obyčejným lidem a který se nestydí za to, z jakých poměrů pochází.
Ostatně: příjmení tohoto duchovního pouze potvrzuje, že jeho rod již v dávných dobách patřil k chudým, nemajetným obyvatelům tohoto málo se rozvíjejícího kraje. Právě tito chudí lidé patřili již od doby pobělohorské, kdy v Čechách, ale i na Moravě probíhala tzv. rekatolizace (Valašsko se hlásilo k evangelíkům), k těm nejvěrnějším stoupencům římskokatolické víry. Nejen Nuzíkovo rodiště, obec Strání, ale i celý kraj podél moravsko-slovenských hranic býval po staletí obydlen katolíky, a to navzdory desítkám let působení komunistické ateistické výchovy.
Pojmenování „Nuzík“ bylo původně přezdívkou, z níž se stalo příjmení. (Ta se začala používat při sčítání obyvatelstva v době vlády Marie Terezie.) Toto příjmení je odvozeno z těchto slov: „nuzný“ a „nouze“. Známý brněnský jazykovědec, prof. F. Trávníček z Masarykovy univerzity, uvádí ve svém „Slovníku jazyka českého“ (1952) tuto definici slova „nuzný“: „Přídavné jméno k nouze: z nouze vyplývající, chudý, bídný.“ (str. 1050) A ještě definice podstatného jména „nouze“: „Nedostatek, bída; být v nouzi = přijít, upadnout do nouze, mít, trpět, třít nouzi.“ (str. 1046) Považuji za důležité tato fakta vzpomenout.
15. 4. 2024
‒ RJ ‒
Odkaz na článek o J. Graubnerovi:
https://www.i-sn.cz/clanky/sn-c.-5-2022/arcibiskup-j.-graubner-neni-zadna-vyhra-v-loterii.html
─────
P. S.
Všechno pozitivní, co jsem o Mons. J. Nuzíkovi napsal, nedokáže bohužel překrýt obrovskou ostudu, kterou si udělali v roce 2018 komunální politici (v čele s KDU-ČSL) z obce Strání, a to v souvislosti s falešnými, podvodnými oslavami údajného 700. výročí nejstarší písemné zmínky o této vesnici.
Po letech, kdy si zdejší zastupitelé (spolu s poslancem O. Benešíkem) hráli na „mrtvé brouky“, bylo dne 15. 6. 2021 podáno na všech 15 komunálních politiků trestní oznámení. Jimi spáchané dva trestné činy (podvod a zneužití pravomoci úřední osoby) zůstanou trvalou ostudou pro tuto vesnici – až do skonání věků. Zdejší nezodpovědní politici svým hanebným chováním plivli na práci desítek a stovek slušných a pracovitých starostů jak z tohoto regionu, tak i z celé naší vlasti. Hanba jim, falešným pánbíčkářům!
KDU-ČSL neměla dodnes odvahu zbavit se jednoho z organizátorů tohoto podvodu – poslance O. Benešíka. Jsem přesvědčen o tom, že voliči tuto skutečnost zohlední jak ve všech letošních volbách, tak i v parlamentních volbách v roce 2025. Také díky O. Benešíkovi se mezitím z KDU-ČSL stala „mrtvá“ strana: nikdo ji nevolí a již nikdy volit nebude.
16. 4. 2024
‒ RJ ‒
─────
Odkaz na články o podvodných oslavách v obci Strání v r. 2018:
https://www.i-sn.cz/clanky/sn-c.-8-2022/vyzva-k-rezignaci-poslance-o.-benesika--kdu-csl-.html
https://www.i-sn.cz/clanky/sn-c.-10-2021/ondrej-benesik--politik-se-spatnou-povesti.html
https://www.i-sn.cz/clanky/sn-c.-9-2020/lidovec-o.-benesik-uz-zase-nekam-kandiduje--.html
https://www.i-sn.cz/clanky/sn-c.-8-2020/dalsi----epochalni----udalost-ve-strani-.html
https://www.i-sn.cz/clanky/sn-c.-8-2020/tonouci-j.-cunek-se-chyta-kazdeho-stebla---.html
https://www.i-sn.cz/clanky/sn-c.-7-2019/zacneme-si-rikat-pravdu-.html
https://www.i-sn.cz/clanky/sn-c.-11-2019/proc-starostove-kdu-csl-nepecuji-o-dedictvi-predku-.html
