Svobodné noviny na internetu

„Pirát“ Lukáš Kolářík zjistil, že je vlastenec!

20. 2. 2023

„Kdo chce kam, pomozme mu tam!“

Internetový deník „Parlamentní listy“ publikuje vedle kvalitních textů a rozhovorů rovněž všelijaké bláboly. Stačí, že pocházejí z pera některého z politiků. Řada z těchto „nadlidí“ se domnívá, že povinností občanů a čtenářů je konzumovat i všelijaká "moudra", jež vyprodukuje jejich mozek. A PL zase nemají nic chytřejšího na práci, než aby tyto „geniální“ myšlenky (spíše „vyblitky“) zveřejňovaly. Mnozí ze zmíněných „myslitelů“ se totiž chovají, jako by byli autory nových exemplářů „evangelií“ z Písma svatého.

Výše zmíněnými bláboly a „slovními průjmy“ našich nadmíru domýšlivých „eurosvazáků“ se obvykle nezabývám, protože to považuji za ztrátu času. Chápu nicméně, že ti, kteří si jednou „přičichli“ k moci a k velkým penězům, budou chtít i nadále zůstat u „lizu“ a v záři reflektorů a v záběru televizních kamer. To vše platí v míře vrchovaté o zbývající hrstce politicky neúspěšných „Pirátů“. Jejich hvězda se před několika lety (2017) náhle rozzářila, aby po skončení prvního volebního období v PS (2021) začala povážlivě hasnout.

Dnes „Pirátům“ hrozí nejen vypadnutí z vrcholné politiky, ale i celkový zánik. Na udržení se na výsluní nestačí, že se někdo z nich neustále tlačí do médií (podobně to dělá i beznadějně prohnilá KDU-ČSL). Kdo se má na ty okoukané „ksichty“ dívat? Je třeba dělat něco víc! Kdo nic neumí – kromě hloupého žvanění ‒, na tom se to brzy pozná. Názorným potvrzením toho je zatím každé vystoupení O. Richterové. V jejím případě platí ono známé: Kde nic není, tam ani čert nebere. U žen bývá nejhorší (v životě, ale obzvláště v politice), je-li dotyčná osoba nejen ošklivá, ale navíc i hloupá.

„Pirátům“ jsem kdysi, ještě v minulém volebním období (2017-2021), prorokoval velkou budoucnost, když si to sami nepokazí. Bohužel – pokazili si to a od té doby se řítí z kopce dolů. Až dorazí na konec své „politické“ cesty, bude to velká „šupa“. S těmi čtyřmi poslanci jim na to budou stačit dvoje dětské sáňky.

Této netradiční straně, o jejíž politické orientaci není dodnes jasno, jsem věnoval v minulosti řadu článků. Některé z nich byly doslova „prorocké“: varoval jsem je před přílišnou politickou naivitou, před odlivem voličů, jakož i před nebezpečím kroužkování ze strany jejich koaličního partnera v parlamentních volbách. Všechno se to nakonec vyplnilo.

Z „masakru“, kdy se nechali „vykroužkovat“ od „křiváků“ ze STANu, se tato partaj dodnes, ani půl druhého roku od voleb, nevzpamatovala. Přesto si drží své tři ministry ve Fialově vládě i čtyři poslance v PS, třebaže je jasné, že je jim to k ničemu. Předseda strany I. Bartoš pouze hraje o čas a chce nechat vydělat trochu peněz svým „politickým“ náměstkům. Kvůli nim vláda P. Fialy riskuje konflikt s EU pro nedodržování služebního zákona. Co by tito „chlapci a dívky, co spolu mluví“ neudělali pro peněženku svých vybraných spolustraníků? Příště už žádné „trafiky“ nebudou. To je jisté. Nebudou ani žádní „Piráti“ v horních patrech politiky.

Moje prvotní nadšení z „neokoukanosti“ této politicky nevyprofilované strany mladých lidí (vždycky si říkám, že mladí přece nemohou být tak zkažení a „vyčůraní“ – jako např. „kmotři“ a „tuneláři“ z ODS) vzalo za své ještě mnoho měsíců před parlamentními volbami 2021. Jak se lze přesvědčit z článků, na něž uvádím odkaz za tímto textem, v době vrcholící vlny proticovidových opatření se odehrála událost, o níž se veřejnost ze sdělovacích prostředků nedozvěděla vůbec nic – kvůli cenzuře a „filtraci“ nežádoucích informací ze strany našich poslanců.

Na tuto záležitost upozornil jeden z bývalých politiků ODS (ještě z éry V. Klause st.). K fotografii, na níž si vesele debužírují poslanci ve sněmovní „kantýně“, připsal jen pár slov – s datem pořízení této fotografie. Vyvolal tím šok u těch, kterým konečně došlo, co se vlastně stalo. Zatímco všude po celé republice platil přísný zákaz provozování restaurací a kaváren (rovněž „občerstvoven“ všeho druhu, např. výčepů piva „na stojáka“), v restauraci ve Sněmovní ulici čp. 4 na Malé Straně pokračoval nerušeně provoz, jako by se ani nechumelilo. A ono se doopravdy „nechumelilo“. Toto hrubé porušování zákonů a nařízení nevadilo tehdy ani naší „koalici“ (v čele s Babišem a Hamáčkem), ani „opozici“ (= pozdější Fialova „Pětikoalice“).

Byla to právě ona zveřejněná fotografie, na níž u stolu seděli poslanci „Pirátů“ (dají se celkem snadno identifikovat), která rozhodla o tom, že s touto stranou jsem jednou provždy skončil. Od té doby jsem o ní nenapsal jedinou pozitivní větu. Přesto to byla všechno pravda, jak se lze přesvědčit z přiložených článků. (Viz odkazy za tímto článkem.)

Již tehdy jsem „Pirátům“ předpověděl, že budou brzy vyklízet své poslanecké kanceláře v malostranských palácích. (Nakonec v nich zůstali pouze 4 poslanci.) Stejně tak jsem je varoval před „kroužkováním“ ze strany STAN. Ani v tom jsem se nezmýlil. Domýšliví „Piráti“, kteří si v naprosté většině nevidí ani na špičku vlastního nosu, doplatili na svou hloupost a nedostatek zkušeností: obyčejných lidských i těch politických. Inu, stále platí lidová moudrost: „Na chytrého mrkni – a hloupého trkni!“

─────

Exposlanec Lukáš Kolářík patří k těm slušnějším „Pirátům“…

Jedním z těch, kteří v říjnu 2021 neuspěli v parlamentních volbách, byl i 39letý „Pirát“ Lukáš KOLÁŘÍK, který pochází z městyse Katovice na Strakonicku, kde žije okolo tisícovky obyvatel.

Vzpomínám si na seznamy nominantů na příští ministry před volbami 2021: mezi těmi „pirátskými“ byl i L. Kolářík. Tehdy jsem tomu nevěnoval velkou pozornost, protože o „Pirátech“ bylo známo, že mají problémy se vzděláním (většina měla maximálně titul „Bc.“). K nejkompetentnějším tehdy patřil bývalý starosta Mariánských Lázní Ing. P. Třešňák. Ten se nakonec stal „politickým“ náměstkem na Ministerstvu průmyslu a obchodu ČR.

Navzdory tomu, že se „Piráti“ nechali „vyje*at“ od koaličních partnerů ze STANu, podařilo se I. Bartošovi vnutit své neúspěšné kandidáty z těchto voleb – coby politické náměstky na některá ministerstva. Toto dobře placené místečko dostal i L. Kolářík, dokonce na prestižním Ministerstvu vnitra ČR.

Osobně proti tomuto mladému muži nic nemám. Patří totiž k těm nejméně drzým a arogantním „svazákům“, kteří se chovají jako jejich „modrokošilatí“ předchůdci z doby po Únoru 1948. Rozdíl je pouze v tom, že tehdy se na budově „kachlíkárny“ na Letné vyvěšovaly sovětské vlajky a obří portréty soudruhů J. V. Stalina a K. Gottwalda. Dnes tam arogantní „eurosvazák“ a odchovanec „Aspen Institutu“ V. Rakušan vyvěšuje „pytel na mrtvoly“ s hlavou V. Putina. Něco tak skandálního by si nedovolil ani „Führer“ A. Hitler. Až tak daleko jsme se na té naší cestě dějinami „posunuli“, vážení soudruzi! Ale nejen že se to děje, mnozí „duševní mrzáci“ tomu navíc tleskají!

Z lidského hlediska „Piráta“ L. Koláříka docela chápu. Žije na malé vesnici a má tři děti – dcery ve školním věku. Jako „přivýdělek“ k zaměstnání, jemuž se v Katovicích věnuje, mu jistě nabídka na pozici ministerského náměstka (bez jasně stanovené náplně práce a z ní vyplývající odpovědnosti) musela udělat velkou radost. Na druhé straně je přece jasné, že je to pouze dočasná záležitost. Tento „pirátský“ exposlanec totiž nemá vysokou školu a „Piráti“ zcela jistě znovu do PS zvoleni nebudou. Jde tedy o toto: vydělat si nějaké peníze pro budoucnost, až ty „Fialovy hody“ skončí a až to panoptikum ze Strakovy akademie poputuje rovnou na Úřady práce (a někteří do vězení).

Jediné, nad čím se mohu pozastavit, je ona odvaha jít do politiky bez vysokoškolského vzdělání. Již v mé generaci (Lukáš by mohl být mým synem) to bývala základní kvalifikační podmínka solidního zaměstnání. Kam nás to „Piráti“ táhnou? S výučním listem (někdy i bez něj) nebo s maturitou se dala dělat „kariéra“ akorát bezprostředně po Únoru 1948. I komunistům brzy „docvaklo“, že bez vysoké školy to ti jejich „kádři“ nezvládnou. Proto se velké podpoře těšilo studium při zaměstnání: jak na středních, tak i na vysokých školách.

Nerad bych L. Koláříkovi nasazoval „psí hlavu“. Pamatuji si ho jako jednoho z těch slušnějších a skromnějších „pirátských“ hochů. Zatímco M. Kalousek bubnoval na poplach před poslancem J. Michálkem, kterého dokonce označil za „nového“ F. E. Dzeržinského, já jsem se díval na amatérské počiny „Pirátů“ v naší politice s větším pochopením a tolerancí. Vycházel jsem při tom ze zkušeností učitele, který toho hodně pamatuje a raduje se ze všeho, co se aspoň trochu podaří. Bohužel – „Pirátům“ se zatím nepodařilo nic. Proto budou v politice brzy končit.

─────

Státy vznikají i zanikají a jejich hranice se mění…

Dnes (7. 2. 2023) mě na internetu zaujal tento titulek: Kolářík (Piráti): Jsme Češi, tak si toho važme. (PL, 7. 2. 2023, 9:01) Jako bývalý učitel češtiny musím upozornit na jeden jazykový nedostatek o onom titulku: Za větou by měl být vykřičník, protože se jedná o rozkazovací větu.

PL přetiskly Koláříkův příspěvek z jeho facebookového profilu. Jeho téma mě doopravdy příjemně překvapilo. Zároveň se potvrdilo, že se na tom ministerstvu nefláká, ale snaží se ten čas nějak užitečně využít. Za to ho chválím. Proto raději ocituji první odstavec zveřejněného textu. V něm se uvádí:

„Jsme Češi, tak si toho važme. Náš stát získal po rozpadu Rakouska-Uherska legitimitu i díky tomu, že jsme se mohli odkázat na historické prameny, které mezinárodnímu společenství dokládaly naši existenci až do prvního tisíciletí středověké Evropy. Na historických pramenech je ale nejhorší to, že je jich málo, a když o ně přijdete, ztratíte velkou část neobnovitelného kulturního bohatství.“

K tomuto „košatému“ vyjádření pana ministerského náměstka pouze poznamenám, že toho nejspíš o dějinách mnoho neví. Ani se tomu nedivím: Má pouze maturitu na průmyslovce, kde se dějepisu příliš nevěnovali. Co se týká toho, co L. K. považuje za „legitimitu“ bývalé ČSR, jednoho z nástupnických států po bývalém Rakousku-Uhersku (= podunajské monarchii Habsburků), je to poněkud komplikovanější záležitost.

Důležitější než tisícileté dějiny českého národa byly v r. 1918 aktuální politické „zásluhy" nové republiky: zapojení do vojenských operací První světové války na straně vítězných mocností Dohody (= Anglie, Francie, Itálie, USA). Naší „legitimitou“ v tomto případě byly ty tisíce vojáků v legiích v Rusku, ve Francii a v Itálii. Měly větší „historickou“ cenu než tisícovky padlých pěšáků v uniformách Rakouska-Uherska.

Naše tisícileté dějiny spíše potvrzuji, že hranice států se v průběhu času mění. Například v době, kdy u nás existovala Velkomoravská říše, žili ve stepích na sever od Černého moře (= dnes toto území patří Ukrajině) různé raně středověké kmeny, vesměs kočovníci: Pečeněgové (mezi řekami Bug, Dněpr a Doněc) a na východ od nich Chazaři. V 10. století se území východoslovanských kmenů (Slověni, Kriviči, Radimiči, Dragoviči, Drejvljané, Severjané, Vjatiči, Poljané, Tiverci, Uliči, Volyňané) dostalo pod nadvládu Varjagů, kteří spojili dvě regionální centra (Novgorod, Kyjev) do jednoho státního celku.

Tito Slované zpočátku čelili expanzi severských Vikingů (= Varjagové), avšak nakonec si je sami povolali na pomoc před nájezdy Pečeněgů. Vikingský vůdce Rurik (†879), původně kníže Novgorodu, se stal posléze zakladatelem nejstarší dynastie prvního státního celku, jenž vstoupil do dějin pod názvem „Kyjevská Rus“. (Označení „Rus“ nesouviselo s etnicitou, nýbrž se vzhledem těchto obyvatel: měli zrzavé vlasy a vousy.) O dalších sto let později se jižními oblastmi Ukrajiny a Ruska (na sever od Kaspického moře) přesunuli na západ jiní nomádi – Polovci. A o dalších dvě stě let později tady vznikl chanát zvaný „Zlatá horda“. Území pozdější Podkarpatské Rusi bylo v r. 1386 připojeno k Polsku; zbytek dnešní Ukrajiny se stal součástí Litvy, jež na východě sousedila s Moskevským knížectvím.

Všechno toto uvádím jako potvrzení mnou vysloveného názoru, že hranice států se často měnily, stejně jako nadvláda nad dobytými územími. Dnes je to tak a zítra to může být úplně jinak. Naším základním problémem – již po dobu 1500 let – je sousedství slovanského a germánského obyvatelstva. Germáni tady žili již před příchodem Slovanů (v průběhu 6. století), ale před nimi osídlili území Čech, Moravy a Slovenska kmeny Keltů (Bójové, Kotini). Známý lid popelnicových polí (žil zde v mladší a pozdní době bronzové a v období halštatu) je považován za protoslovanský.

─────

Historické prameny: buď jsou, nebo nejsou…

Pobavila mě tato Koláříkova formulace: „Na historických pramenech je ale nejhorší to, že je jich málo.“ A když přijdeme i o to „málo“, ztratíme kus neobnovitelného kulturního bohatství.

Nechci toto konstatování nijak zlehčovat. Ano, do značné míry tomu tak doopravdy je, ale to je „normální“ stav. Víc se nám těch pramenů „neurodilo“. To, že je jich málo, není „nejhorší“. Prostě tomu tak je – a basta. Je to holý fakt, s nímž nic nenaděláme. Šance, že by byly nalezeny nějaké nové památky (na způsob RKZ), se rovná nule. Budeme muset vystačit s tím, co je k dispozici. Cestou k lepšímu poznání našich dějin nejsou a nebudou jakési hypotetické „nové prameny“, nýbrž lepší, důkladnější prozkoumání těch existujících. A nesmíme zapomínat ani na „nové úhly pohledu“ při jejich interpretaci. Významným pomocníkem pro raná historická období našich dějin je kombinace poznatků písemných pramenů a archeologických nálezů. Když nebudeme líní, máme šanci dozvědět se víc! Jen se nesmíme bát, že se zašpiníme prachem z archiválií a umažeme si ruce při práci s krumpáčem a lopatou.

Zastavím se ještě u druhého odstavce Koláříkova textu na Facebooku. Týká se problematiky archiválií. V tomto případě digitalizace starých kronik, k nimž patří i kronika obce Katovice na Strakonicku, jejíž faksimile je součástí Koláříkova příspěvku na sociálních sítích.

Autor tam píše toto: „Málo se to ví, ale proto provozuje Ministerstvo vnitra archiv, kde se tyto historické prameny nejen uchovávají, ale taky digitalizují.“ A díky tomu si exposlanec L. K. může v pracovní době prohlížet za internetu kroniku obce Katovic, odkud pochází. K tomu doplňuji, že tato vesnice s tisícovkou obyvatel patří v regionu k nejstarším. První písemná zmínka o ní pochází z roku 1045. Kronika této obce je vedena od roku 1883.

─────

Je to vlastenectví, nebo jen obyčejný „lokálpatriotismus“?

Je dobře, že L. Kolářík tato fakta připomněl. Ono je totiž vždycky prospěšné, když se občané seznámí s historií místa, kde žijí. Některá fakta přesto upřesním nebo poopravím. Tak předně: správa státních archivů patří do gesce Ministerstva vnitra ČR po desítky let. Bylo tomu tak již za minulého režimu. Nesmíme zapomínat ani na to, že archivy vznikaly již v průběhu středověku, a to díky šlechtickým rodům (v Třeboni jej vybudovali Rožmberkové) nebo církevním institucím. Svými archivy disponují i jednotlivé podniky, školy a další zařízení. Nakládání s archiváliemi se řídí příslušnými předpisy.

Co se týká obcí a měst, tam patřily k nejstarším kronikám ty, jež vedli různí písmáci (např. milčický rychtář F. J. Vavák nebo šafář a ovčák J. Volný z Kratonoh u Roudnice nad Labem), ale hlavně učitelé. Školní kroniky předcházely vzniku většiny „kronik obcí“, jak je krátce po vyhlášení Československé republiky nařídil stát. Tato povinnost byla uložena jednotlivým obecním úřadům na základě zákona č. 80/1920 Sb. (o pamětních knihách obecních). Tuto problematiku později upravovalo nařízení vlády ČSR č. 169/1932 ze dne 17. 11. 1932. Nejnovější zákonnou úpravu této povinnosti představuje zákon č. 132/2006 Sb.

A ještě pár slov na závěr. Je potěšující, když se naši politici – vedle řádného plnění svých povinností (o těch „pirátských“ si velké iluze nedělám, protože zatím žádné výsledky jejich „vládnutí“ nepozoruji) – najdou čas, aby se seznámili s historií obce, města či regionu, v němž žijí. [Nesmí to ovšem dělat způsobem, jak to předvedli komunální politici z obce Strání na Uherskobrodsku v čele s poslancem O. Benešíkem (KDU-ČSL), kteří zorganizovali oslavy zcela vymyšleného, neexistujícího 700. výročí údajné nejstarší písemné zmínky o této obci, a to jenom proto, aby mohli neoprávněně čerpat evropské dotace. Kdyby si obce nezvykly na dotace, bez nichž nejsou schopny postavit vůbec nic, nebyly by ani tyto problémy s nepoctivostí politiků.]

To, co ve svém příspěvku uvádí „Pirát“ L. Kolářík, lze jen stěží považovat za projev vlastenectví, nýbrž za pouhý „lokálpatriotismus“. Jak je tomu v případě tohoto mladého politika kdysi nadějné strany „Pirátů“, to si bude muset ujasnit on sám. Obávám se totiž, že vzhledem ke kosmopolitnímu základu „pirátské“ ideologie, se o žádné vlastenectví nejedná. K podobnému ideovému „vyprázdnění“ v posledních letech došlo i u „lidovců“, kteří už žádné katolicky založené voliče nereprezentují. Nanejvýš tu tlupu politických vyžírek a kariéristů, která se zmocnila vedení této strany.

I kdyby L. Kolářík přece jen zjistil, že je vlastencem, také tady by stále platilo ono známé: jedna vlaštovička jaro nedělá. Ideově nevyprofilovaná partaj „zpovykaných“ bukanýrů, kteří jsou kvůli dobře placeným „korytům“ ochotni vegetovat v konkubinátu se zcela nepřijatelnými koaličními partnery, např. „tuneláři“ z ODS nebo prohnilými „černoprdelníky“ z KDU-ČSL, je od „vlastenectví“ vzdálená stejně jako ČR od severního pólu. Chápu, že si „Piráti“ užívají vzácných okamžiků, kdy se řízením osudu dostali k „lizu“. Až je ta ostatní prasata od plných koryt a žlabů odeženou, budou muset hladovět. Každé hody jednou skončí. I ty Fialovy…

„Majstrštyk“ v podobě Fialovy koalice („slepence“) se už opakovat nebude. Všechno v dějinách bývá jen jednou. Když to ti „vykukové“ vymýšleli, zapomněli na tuto prostou pravdu. Každý trik lze použít pouze jednou. Jen absolutní blb by jim na to nalítl dvakrát za sebou. Stejně tak i poslanecké, senátorské a vládní parazitování na penězích daňových poplatníků má časově omezenou platnost. „Piráti“ pak budou muset nastoupit někam do práce. Vzhledem k mizernému vzdělání a minimálním pracovním návykům si neumím představit, že by se mohli uživit rukama nebo hlavou. Možná jinou částí těla.

I tak těmto „dobrodruhům, kteří se omylem dostali do politiky, přeju mnoho zdaru v dalším životě. Tito „světlonoši“ pokroku se v bouřlivých časech, které nás čekají, jistě neztratí. Růžové vlasy „zelené“ europoslankyně M. Gregorové a vlajka „Antify“ v rukou I. Bartoše jsou toho spolehlivou zárukou.

12. 2. 2023

‒ RJ ‒

─────

Odkaz na články o „Pirátech“:

https://www.i-sn.cz/clanky/sn-c.-8-2020/pirati--nepokazte-si-to-.html

https://www.i-sn.cz/clanky/sn-c.-10-2020/---mozna-hloupa-vlada--ale-jeste-hloupejsi-opozice------.html

https://www.i-sn.cz/clanky/sn-c.-12-2020/pirat-j.-michalek-neni-urvalek-ani-dzerzinskij-.html

https://www.i-sn.cz/clanky/sn-c.-1-2021/pirati-se-podelali-strachy--proc-asi-.html

https://www.i-sn.cz/clanky/sn-c.-1-2021/piratum-a-ods-hrozi----vykrouzkovani----.html

https://www.i-sn.cz/clanky/sn-c.-2-2021/vlada-piratu--prima-cesta-do-pekel-.html

https://www.i-sn.cz/clanky/sn-c.-3-2021/piratum-prestala-vadit-ods-.html

https://www.i-sn.cz/clanky/sn-c.-4-2021/pozor-na-politicke----dezertery----.html